Podstata veřejných financí se projevuje v jejich základních funkcích, za které se tradičně považují: alokační funkce, distribuční funkce a stabilizační funkce (v některých pramenech jsou uváděny i další odvozené funkce). Prostřednictvím alokační funkce jednotlivé fiskální úrovně rozhodují o tom jaké bude použití disponibilních veřejných zdrojů. Jde o proces, ve kterém se tyto zdroje rozdělují mezi produkcí soukromých a veřejných statků a volí se skladba veřejných statků. Alokační funkce se realizuje především cestou rozpočtových výdajů.
Distribuční funkce se projevuje rozdělováním a přerozdělováním důchodů (národního důchodu, hrubého domácího produktu). Souvisí s řešením otázky, co společnost považuje za spravedlivé rozdělení důchodů a majetku. Veřejné finance zprostředkovávají změny v rozdělení důchodů transferovými platbami, financováním některých veřejně poskytovaných služeb pro určité skupiny obyvatelstva a nepřímo prostřednictvím daní (progresivní zdanění a daňové úlevy či výhody).
Stabilizační funkce se promítá v zajištění základních cílů hospodářské politiky (tzv. magický čtyřúhelník). Jde o zabezpečení vysoké míry zaměstnanosti, stabilitu cenové hladiny, ekonomický růst a vyrovnanost platební bilance. Jako nástroj se zde využívají veřejné příjmy a výdaje, především pak příjmová a výdajová stránka státního rozpočtu, neboť uvedená funkce veřejných financí má makroekonomický charakter.
Žádné komentáře:
Okomentovat