Správní poplatky

Vedle místních poplatků vybírá obec v rámci přenesené působnosti správní poplatky. Právní úprava správních poplatků je obsažena v zákoně č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Na jedné straně jsou správní poplatky zařazovány spolu s místními poplatky do daňových příjmů obce, na druhé straně je však zásadní rozdíl mezi místními a správními poplatky. Místní poplatky svojí neekvivalentností (nejsou vázány na „protislužbu“) mají skutečně daňový charakter a vlastně nahrazují místní daně. Naproti tomu u správních poplatků jde o určitou ekvivalenci, tj. úhradu nákladů (alespoň částečnou) za činnost správních orgánů. V tomto pojetí by tak neměly být zahrnovány do daňových příjmů. Kromě toho správní poplatky plní též funkci určité hráze proti zbytečnému zatěžování veřejné správy. Sazba poplatků však nesmí být příliš vysoká, aby dané služby byly pro žadatele (poplatníky) dostupné. Nejčastěji obce provádějí takové úkony, jako jsou výpisy z matrik, ověření pravosti dokladů, vystavení dokladu o povolení stavby apod. Množství odpovídá rozsahu přenesené působnosti, nejvyšší je obcí s rozšířenou působností a u pověřených obecních úřadů.

Tabulka: Struktura daňových příjmů obcí v roce 2002 (v mld. Kč)
Druh daně Rok 2002 %
Daň z přidané hodnoty 33,0 33,9
Daň z příjmů právnických osob 15,4 16,0
DPPO placená obcemi 6,5 6,9
DPFO – zvl. sazba 1,7 1,8
DPFO – podnik. (sdíl.) 2,4 2,6
DPFO – podnik. (30 %) 5,9 6,2
DPFOZČ (sdíl.) 18,4 19,4
DPFOZČ (1,5 %) 1,3 1,5
Daň z nemovitosti 4,6 4,9
Místní poplatky 5,8 6,0
Ostatní daňové příjmy 0,7 0,8
Daňové příjmy celkem 95,7 100
Pramen: Obec a finance, č. 3, 2002, s. 21.

Seznam úkonů podléhajících poplatku je konkretizován v sazebníku, který tvoří přílohu zákona o správních poplatcích. Většina správních poplatků má svoji výši danou pevnou sazbou. Vzhledem k tomu, že správní poplatky jsou příjmem obce, nelze je platit prostřednictvím kolkových známek, neboť výnos z kolků plyne do státního rozpočtu. V některých případech je i správní poplatek sdílený se státním rozpočtem. U správního poplatku za povolení k provozování výherních hracích přístrojů je 50 % výnosu určeno obci a 50 % státu (obecní úřad proto zakoupí a vylepí do spisové evidence kolek příslušné hodnoty).