Zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu zdůrazňuje prověřenou zkušenost, že nejvhodnějším obdobím pro realizaci rozpočtu je jeden rok a proto je výhodné každoročně připravovat a schvalovat rozpočet. Neosvědčily se rozpočty na delší ani kratší období (s výjimkou mimořádných situací jako jsou např. války). Neznamená to však, že rozpočtový rok musí být vždy totožný s kalendářním rokem (např. v USA), ačkoli ve většině zemí světa tomu tak je. Uvedená zásada je v současnosti rozvinuta a doplněna sestavováním střednědobých rozpočtových výhledů, což usnadňuje proces přípravy ročních rozpočtů.
Zásada reálnosti a pravdivosti akcentuje opatrnost až pesimismus v příjmech a nedůvěru k požadavkům na výdaje. Jde o zabránění zkreslování údajů v rozpočtu ze strany exekutivy, posiluje tak roli zákonodárného sboru. Současně souvisí s požadavkem zamezit rozsáhlým rozpočtovým přesunům, proto jsou proti tomu vytvářeny určité legislativní bariéry.
Zásada úplnosti a jednotnosti rozpočtu se zaměřuje na to, aby rozpočet zachytil všechny příjmové a výdajové položky, aby byl úplný, jasný, přehledný, konkrétní a adresný. Zásada vznikla na pozadí úsilí vlád o sestavování dalších rozpočtů (mimořádných, dodatečných, doplňkových apod.). Uvedená zásada je dnes "narušována" procesem decentralizace veřejných financí a zejména vznikem mimorozpočtových fondů, které působí nezávisle a mají své autonomní příjmy a výdaje.
Zásada dlouhodobé vyrovnanosti měla původně podobu striktního požadavku vyžadujícího každoroční vyrovnanost rozpočtu. Představovala dokonce tzv. "zlaté pravidlo rozpočtové politiky", které bylo bezvýhradně přijímáno až do období vytvoření Keynesovy teorie. Fiskální politika keynesiánského typu naopak využívá krátkodobé deficitní financování jako nástroj své politiky a proto došlo k redefinici zásady ve smyslu vyrovnanosti rozpočtu v dlouhodobém časovém horizontu.
Zásada transparentnosti a publicity vyžaduje jednak přehlednost rozpočtu, což se dosahuje uplatněním tzv. rozpočtové skladby, která logicky třídí a čísluje strukturu rozpočtu (příjmy, výdaje, operace). To umožňuje srovnatelnost jednotlivých rozpočtů a jejich snazší kontrolu, jakož i počítačové zpracování. Jednak parlamentní demokracii odpovídá veřejné projednávání a schvalování rozpočtu.
Sestavování a realizace rozpočtu má svůj standardní průběh a je rozděleno do logicky navazujících etap a to návrh, schvalování, plnění a kontrola. Tento postup, označovaný jako rozpočtový proces, se týká rozpočtů na všech úrovních. Ukážeme si to však na příkladu státního rozpočtu, protože je jádrem soustavy rozpočtů, základem veřejných financí. Současně na ústředním rozpočtu je možné demonstrovat rozpočtový proces nejnázorněji.
Žádné komentáře:
Okomentovat