Dotace neboli transfery jsou projevem existence přerozdělovacích procesů v rozpočtové soustavě vycházejících z principu solidarity. Dále jde o to, aby byly dodrženy určité standardy ve spotřebě některých veřejných statků v rámci celého státu bez ohledu na územní rozdíly ve vlastních příjmech konkrétních obcí. A k financování standardů také slouží dotační tituly. Dotace se člení podle různých kritérií.
Na konkrétní akce se poskytují účelové dotace, a to za podmínek určených zásadami dotační politiky státu. Prostředky mohou být použity jen na dané účely a podléhají ročnímu zúčtování se státním rozpočtem (nevyčerpané prostředky se musí vrátit). Vztahuje se to jak na investiční, tak neinvestiční dotace. Všeobecné (globální) dotace nemají vymezené podmínky užití. Obce mohou s nimi nakládat podle vlastního uvážení. Jejich určité omezení vyplývá pouze z toho, zda jsou určeny na financování běžných výdajů nebo kapitálových výdajů (investic). Mezi neúčelové dotace náleží např. příspěvek na výkon státní správy.
Další možným členěním dotaci je jejich klasifikace na nárokové a nenárokové. Nárokové dotace jsou spjaty s určitou veřejnou službou, kterou daná obec vykonává. Za předem určených podmínek se tento typ dotací obci poskytuje automaticky. Nenárokové dotace představují takový druh dotací, o které je třeba žádat. Jejich získání závisí na celé řadě podmínek, které musí žádající obec splnit. Dotace zde reprezentuje státem podporované aktivity obcí, nicméně záleží na záměrech regionální politiky státu, na dokonalosti zpracovaného projektu, na spolufinancování ze strany obce, na naléhavosti potřeby apod.
Více jak čtvrtina všech zdrojů obcí pochází z dotací ze státního rozpočtu, státních fondů, popřípadě z jiných programů zejména finančních prostředků EU. Dotace je také možné získávat z rozpočtů krajů.
Žádné komentáře:
Okomentovat