Na rozdíl od Quesnaye a Smithe, kteří pokládali existenční minimum za fyzické minimum dělníkovo, Ricardo dal existenčnímu minimu společensko-historický rozměr. Existenční minimum bylo podle něho ovlivněno ekonomickou úrovní země, historickým vývojem dělnické třídy, , jejími zvyky a životním způsobem.
Existenční minimum byla taková úroveň mzdy, která nevedla ani k růstu dělnické populace, ani k jejímu zmenšování. Jeho definičním znakem tedy byla stacionární populace.
R. rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu. Když akumulace K sílí a s ní roste D po práci a tedy i tržní mzda, pociťují dělnické rodiny zlepšení své situace oproti té, jaká je v zemi považována za normální, a reagují na to zvětšování své populace. Růst populace po určité době zvýší S práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu spět na roveň přirozené mzdy.
teorie existenčního minima dostačovala R. k tomu, aby vysvětlil rozdělování „produkt-minus-renty“ mezi mzdy a zisky: je-li mzda dána existenčním minimem, pak zisk je přebytek hodnoty produktu nad mzdami. V R. teorii tedy zisk nebyl nákladem, nýbrž přebytkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat