4. zapojení uživatele do návrhu – zástupci budoucích uživatelů, kteří mají delegovanou pravomoc rozhodovat (tzv. klíčoví uživatelé), jsou členy projekčních týmů ve všech etapách vývoje systému a jsou spoluzodpovědni za řešení.
5. modelování a abstrakce, princip tří architektur systému – vytváření tří úrovní modelu systému (konceptuální, technologická, implementační) vede k jasnému oddělení podstaty systému (co systému bude dělat) od omezení, která jsou do návrhu přidávána v důsledku zvolené technologie a implementačního prostředí (jak to bude dělat). Realizace tohoto principu je zajištěna prostřednictvím používaných metod návrhu IS, podporovaných v maximální míře automatizovanými nástroji, a vede ke snížení rizika nepříznivých dopadů změn na návrh systému (viz dále).
6. ověřování a testování návrhu během celého vývoje – na konci každé činností se ověřuje, zda výsledky provedené činnosti odpovídají cílům organizace a IS a požadavkům uživatelů, a zda jsou správné po formální i logické stránce. Již od počátečních etap vývoje se připravuje testování systému (kdo je odpovědný za provedení testu, kdo připravil podklady pro testování atd.). Tento princip se realizuje jednak prostřednictvím řídící komise projektu a jednak návrhem a průběžným upřesňováním „schvalovací procedury“.
7. V každé etapě probíhá analýza i návrh – v jednotlivých etapách se analyzují požadavky na systému a zpodrobňují se pouze na takovou úroveň, aby bylo možné na základě takto provedené analýzy navrhnout systém tak, aby mohla být zahájena etapa další. Tak lze zabránit zbytečné podrobnosti návrhu na začátku vývoje a snížit riziko pozdějších změn požadavků. Požadavky se pouze zpodrobňují. V případě změny nadřízeného požadavku, nebo přidání dalších požadavků je vždy třeba se vrátit k té předcházející etapě, kde se požadavek poprvé projeví jako změna a z ní vyplývající další změny promítnout do všech etap následujících. Teprve poté je možné pokračovat v dalším návrhu (interativní postup vývoje).
Žádné komentáře:
Okomentovat