Právo odmítnout výpověď může uplatnit v kterékoliv fázi trestního stíhání. Na počátku celého řízení je nutné, aby se obviněný obeznámil s tím, co je mu kladeno za vinu. Proti čemu se má bránit. Při zahájené trestního stíhání je povinností policejního orgánu nejpozději do zahájení prvního výslechu obviněnému doručit usnesení o zahájení trestního stíhání. Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který nebyl uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, pak musí být pro tento další skutek stíhání usnesením zahájeno. Policejní orgán současně oznamuje obviněnému, jak bude tento skutek právně posouzen, a pokud by se posouzení v průběhu vyšetřování změnilo, musí být na to obviněný upozorněn (srov. § 160 odst. 1,5,6).Policejní orgán musí také po skončení vyšetřování upozornit obviněného na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění dokazování (§ 166 odst. 1).Trestní řád v § 92 odst. 1 a § 164 odst. 3 výslovně zakazuje, aby byl obviněný k výpovědi nebi doznání nucen. Při výslechu musí být šetřena jeho osobnost. Obviněný musí být poučen o právu nevypovídat, ale musí mu být také dána možnost, aby se podrobně vyjádřil k obvinění, nabídl důkazy….(§ 92 odst. 2).
Dále mohou být po souvislém vylíčení skutečnosti kladeny obviněnému otázky. Záleží vždy na úvaze obviněného, zda bude na kladené otázky odpovídat nebo ne. Bylo by porušením práva na obhajobu, pokud by byly obviněnému kladeny otázky poté, co odmítl vypovídat.
§ 93 odst 1. Obviněný má dále právo nahlížet do spisu, činit si z něj výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí, přičemž v přípravném řízení je toto právo omezeno (srov. § 65). V přípravném řízení může policejní orgán připustit účast obviněného na vyšetřovacích úkonech a umožnit mu klást otázky vyslýchaným svědkům. Tak postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a jde-li o výslech svědka, který má právo odepřít výpověď (§ 165 odst. 1). Naproti tomu obžalovaný má právo být přítomen vždy při projednávání věci v hlavním líčení a ve veřejném zasedání a po provedení každého důkazu musí být osudem dotázán, zda se chce vyjádřit (§ 14) a po skončení výslechu svědka nebo znalce má rovněž právo klást vyslýchanému otázky. V hlavním líčení má obžalovaný právo na závěrečnou řeč a poslední slovo. Vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, může obviněný ve svém mateřském jazyce, anebo v jazyce, o kterém uvede, že ho ovládá. Na toto navazuje ustanovení §28.
Žádné komentáře:
Okomentovat