úkoly soudů: projednávat a rozhodovat spory a jiné věci spadající do jejich pravomoci
projednávat věci trestní
projednávat další věci stanovené např. mezinárodní smlouvu
Tyto úkoly a další související věci upravuje zákon č. 6/2002 (ustanovování soudců, druhy soudů atd.)
Soudní pravomocí se rozumí souhrn oprávnění, která zákon přiznává soudům jako státním orgánům (na rozdíl od oprávnění, která jsou přiznána jiným státním orgánům.
Příslušností se rozumí vymezení okruhu působnosti mezi soudy různých stupňů a mezi jednotlivými soudy téhož stupně.
Zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, je důležitým prvkem právní jistoty. Na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro osoby zúčastněné na řízení záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolány soudy a soudci podle předem daných zásad.
Soudní příslušnost je určována několika znaky a to: trestného činu (stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, objekt, proti němuž trestný čin směřuje, místo činu, souvislost s jinými trestnými činy), osoby obviněného (bydliště, pracoviště, pobyt), okolností procesní povahy (místo, kde čin vyšel najevo, podání žaloby). Aby nenastaly postoupením věci průtahy v řízení, stanoví trestní řád pro postoupení věci ve stadiu trestního stíhání určitá omezení, nepříslušný soud totiž může (a zároveň musí) věc postoupit příslušnému soudu vždy při předběžném projednání obžaloby, kdežto v hlavním líčení věc vystoupí jen soud vyššího stupně, anebo namítl-li to obžalovaný, místně příslušnému soudu (§ 222 odst. 1). Pokud by mezi soudy vznikly spory o příslušnost (zpravidla tzv. negativní kompetenční spory), řeší je soud, který je těmto soudům nejblíže společně nadřízen (§ 24). Rozhodnutím sporu o příslušnosti se děje v neveřejném zasedání a není proti němu přípustná stížnost, čímž je zabezpečeno, že nedojde ke zbytečným průtahům.
Žádné komentáře:
Okomentovat