Platební styk v ČR je v současné době na úrovni zcela odpovídající požadavkům kladeným na tuto činnost v členské zemi EU.
Právní úprava platebního styku
V nejobecnější podobě je oblast platebního styku upravena v jedné ze základních norem – Obchodním zákoníku č. 531/91 Sb. Následující přehled uvádí jednotlivé paragrafy tohoto zákona, které upravují obecně používání základních nástrojů platebního styku :
- par.682-691 – smlouva o otevření akreditivu
- par.692-699 – smlouva o inkasu
- par.700-707 – smlouva o bankovním uložení věci
- par.708-715 – smlouva o běžném účtu
- par.716-719a – smlouva o vkladovém účtu
- par.720-724 – cestovní šek
Další kategorií právních norem, které upravují platební styk, nebo se jej v podstatné míře dotýkají jsou :
- Zákon č.124/2002 Sb. o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech
- Zákon č.21/1992 Sb. o bankách
- Zákon č.6/1993 Sb. o České národní bance
- Zákon č.229/2002 Sb. o finančním arbitrovi
Zákon o bankách se dotýká platebního styku ve 4 paragrafech :
- par.1 – definuje pojem banka a její činnosti
- par.2 – řešena problematika elektronických peněžních prostředků a jejich vydávání – vydávat tyto pouze s licencí ČNB
- par. 20 b) – řeší problém provozování platebních systémů pro vnitrostátní platební styk
- par. 20 c) – stanoví pravidla opravného účtování – zavádí praxi inkasa z účtu neoprávněného příjemce peněžních prostředků, pokud byla chyba způsobena z viny banky
Žádné komentáře:
Okomentovat