Z hlediska času mužem financování podniku rozdělit na běžné (krátkodobé) a mi¬mořádné (strategické, dlouhodobé - při založení, rozšiřování, spojování nebo likvida¬ci podniku). Potřeby podniku mohou být financovány vlastním kapitálem, cizím ka¬pitálem (především bankovním úvěrem a emisí obligací) a tzv. samofinancováním (především zadrženým ziskem).
Základem krátkodobého finančního řízení je stanovení potřebné výše oběžného majetku a stanovení způsobu jeho financování. Tato problematika je v americké li¬teratuře označována jako "working capital management", což můžeme přeložit jako řízení pracovního kapitálu. Podle podílu dlouhodobých a krátkodobých zdrojů finan¬cování provozního kapitálu a jeho trvalé a kolísající části se rozlišují tři přístupy ¬agresivní (široce využívá krátkodobých dluhů, které jsou sice většinou levnější než dluhy dlouhodobé, ale protože se musí zaplatit v krátké době, jsou rizikovější); kon¬zervativní (více využívá dlouhodobých zdrojů, což je dražší, ale poměrně bezpečné); někde uprostřed leží umírněný přístup.
Potřeba zdrojů závisí především na rychlosti obratu peněz; výpočet doby obratu, která je závislá na zásobovacím, výrobním i odbytovém cyklu, a určení hlavních způ¬sobů jejího zkracování, patří k prvořadým úkolům podnikového řízení.Hlavními formami krátkodobého financování potřebných oběžných aktiv jsou krátkodobé závazky (nevyplacené mzdy a nezaplacené dluhy dodavatelům), bankov¬ní půjčky, krátkodobé obchodní papíry aj.
Žádné komentáře:
Okomentovat