události na základě vzpomínek
známe důsledek a hledáme příčiny
autor před čtenářem neskrývá výsledek děje
obrácená časová posloupnost, zpětná rekonstrukce událostí
např. detektivní žánr, psychologická próza, introspektivní literatura
rámcová kompozice:
odvíjí události z úvodní zastřešující situace, vytváří rámec
např. Giovanni Boccaccio: Dekameron
řetězová (katenální) kompozice:
typická pro seriály
po rozuzlení zápletky očekávání následující epizody
spojovány ústřední postavou
např. Miguel de Servantes Saavedra: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, Alois Jirásek: F. L. Věk
18. Poetika vyprávění. Typologie narativních situací.
mezi tematickými jednotkami je kauzální vztah, jednotky mají svůj skutečný význam až při zřetězení do vyšších celků
jednotky: dynamické (posouvají děj), statické
vypravování začíná buď od středu události nebo od začátku
zápletka = soubor motivů, který poruší rovnováhu situace a uvede tím do pohybu děj
rozvoj intrik ke zrušení konfliktu ne = nové konflikty
vyprávění = mluvený nebo psaný projev, který zachycuje nějaký fiktivní nebo skutečný děj, v literatuře se uplatňuje v dějových (syžetových) žánrech
mluvčímu, jehož autor vyprávěním pověří se říká vypravěč = prostředník mezi čtenářem a obsahem sdělení, jedním z hlavním sloupů výstavby literárního díla
autorský vypravěč: do postavy vypravěče se stylizuje sám autor (realistický román), zvolí si za vypravěče nějakou postavu
vševědoucí vypravěč: 3. os.- Er- forma
vypravěč- postava: 1. os.- Ich- forma
personální- vystupuje v příběhu, je účastníkem děje- pasivním
fiktivní- fyzicky nepřítomen, průběh událostí v Ich- formě
transcendentní- měsíc
animální- pes
autorovo hodnocení:
implicitní: v příběhu obsaženo, čtenář si je sám vytvoří
explicitní: autor sám, postoj k činům
tezové vyprávění: předem daná teze
tendenční vyprávění: hodnotící postoj převažuje nad uměleckým obrazem
motivace autora: odůvodnění uměleckých prostředků
Žádné komentáře:
Okomentovat