zakládá se na tom, že řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď
dnes: oslovení nepřítomné nebo mrtvé osoby nebo věci, v širším slova smyslu pak jeho „řečnické zvolání“ vůbec, tj. jako zvolání, které slouží jen k výrazu autorova citu (buď zdrávo, údolí tiché, skromné)
aposiopesis:
úmyslné přerušení řeči, jádro sdělení se zamlčí, ale protože je implicitně obsaženo v kontextu, zamlčením se postaví do středu pozornosti
correctio: autor opraví sám sebe
deprecatio: blízké apostrofě, naléhavá prosba o soucit
dierese: rozčlenění pojmu do pojmů souřadných
dubitatio: řečník se obrací k publiku s otázkou, jak má začít s výkladem
14. Základní a pomocné disciplíny literární vědy
Eduard Petrů: nejasnosti v pojetí literární vědy- nejlépe „pojem označující soubor speciálních věd, jejichž předmětem zkoumání je krásná literatura
literární věda: samostatná humanitní disciplína, zabývá se uměleckou literaturou z hlediska:
synchronního: vzájemná souvislost prvků existuje současně
diachronního: vztahy prvků následných
jako obor se zabývá jazykovými projevy s převládající estetickou funkcí, podřízený estetice, obecné teorii o umění
pomocné disciplíny:
lingvistika (nauka o jazyce, analýza jazykové struktury)
sémiotika (nauka o znacích
psychologie (vazba autora na dílo)
sociologie (vazba díla na současnost)
pomezní disciplíny:
mezi literární vědou a lingvistikou
textologie: práce s textem, stanovit vazby, chronologicky začlenit, určit autorství
teorie překladu (translatologie): překladatel musí dílo pochopit jak po stránce lingvistické, tak po obsahové a estetické, aby si překlad uchoval z originálu uměleckou hodnotu i věcné informace
pomocnou funkci plní: bibliografie, paleografie, historiogafie, textová kritika
3 základní součásti:
literární historie: uplatňuje, ověřuje a modifikuje literární teorii
literární teorie: předpokládá literární historii
literární kritika: nejstarší disciplína, která měla naučit jakým způsobem koncipovat básnický a prozaický text
teorie literatury a literárněvědná metodoogie- zkoumá odborné literárněvědné texty:
usiluje o určení obecných zákonitostí, které se uplatňují při vzniku literárního díla, při zařazení do literárního procesu
zkoumá podstatu, specifičnost literatury, obecné zákonitosti literárního procesu, složení literárních děl, technik literatury, interpretací, literárními druhy a žánry = kategorie umělecké literatury (krásné literatury)
předmětem je literatura sama
předmětem literárněvědné metodologie je literární věda
k ní: genologie (nauka o literárních druzích, žánrech), versologie (nauka o verši, typech), literární stylistika (zvláštnosti jazyka u tvoření literárních děl)
literárněvědná metodologie: zkoumá literárněvědné texty, aby na jejich základě mohla stanovit postupy adekvátní pro zkoumání literárního díla
užívá obecných vědních metod, nejdůležitější je však analýza
analyzují se určité znaky a ty se syntetizují
dojdeme k závěru, k hypotéze, kterou verifikujeme
Žádné komentáře:
Okomentovat