Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Apostrofa:

  • zakládá se na tom, že řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď

  • dnes: oslovení nepřítomné nebo mrtvé osoby nebo věci, v širším slova smyslu pak jeho „řečnické zvolání“ vůbec, tj. jako zvolání, které slouží jen k výrazu autorova citu (buď zdrávo, údolí tiché, skromné)

aposiopesis:

  • úmyslné přerušení řeči, jádro sdělení se zamlčí, ale protože je implicitně obsaženo v kontextu, zamlčením se postaví do středu pozornosti

  • correctio: autor opraví sám sebe

  • deprecatio: blízké apostrofě, naléhavá prosba o soucit

  • dierese: rozčlenění pojmu do pojmů souřadných

  • dubitatio: řečník se obrací k publiku s otázkou, jak má začít s výkladem


14. Základní a pomocné disciplíny literární vědy


  • Eduard Petrů: nejasnosti v pojetí literární vědy- nejlépe „pojem označující soubor speciálních věd, jejichž předmětem zkoumání je krásná literatura

  • literární věda: samostatná humanitní disciplína, zabývá se uměleckou literaturou z hlediska:

  1. synchronního: vzájemná souvislost prvků existuje současně

  2. diachronního: vztahy prvků následných

  • jako obor se zabývá jazykovými projevy s převládající estetickou funkcí, podřízený estetice, obecné teorii o umění

  • pomocné disciplíny:

  • lingvistika (nauka o jazyce, analýza jazykové struktury)

  • sémiotika (nauka o znacích

  • psychologie (vazba autora na dílo)

  • sociologie (vazba díla na současnost)

  • pomezní disciplíny:

  • mezi literární vědou a lingvistikou

  • textologie: práce s textem, stanovit vazby, chronologicky začlenit, určit autorství

  • teorie překladu (translatologie): překladatel musí dílo pochopit jak po stránce lingvistické, tak po obsahové a estetické, aby si překlad uchoval z originálu uměleckou hodnotu i věcné informace

  • pomocnou funkci plní: bibliografie, paleografie, historiogafie, textová kritika

  • 3 základní součásti:

  1. literární historie: uplatňuje, ověřuje a modifikuje literární teorii

  2. literární teorie: předpokládá literární historii

  3. literární kritika: nejstarší disciplína, která měla naučit jakým způsobem koncipovat básnický a prozaický text


  1. teorie literatury a literárněvědná metodoogie- zkoumá odborné literárněvědné texty:

  • usiluje o určení obecných zákonitostí, které se uplatňují při vzniku literárního díla, při zařazení do literárního procesu

  • zkoumá podstatu, specifičnost literatury, obecné zákonitosti literárního procesu, složení literárních děl, technik literatury, interpretací, literárními druhy a žánry = kategorie umělecké literatury (krásné literatury)

  • předmětem je literatura sama

  • předmětem literárněvědné metodologie je literární věda

  • k ní: genologie (nauka o literárních druzích, žánrech), versologie (nauka o verši, typech), literární stylistika (zvláštnosti jazyka u tvoření literárních děl)


  • literárněvědná metodologie: zkoumá literárněvědné texty, aby na jejich základě mohla stanovit postupy adekvátní pro zkoumání literárního díla

  • užívá obecných vědních metod, nejdůležitější je však analýza

  • analyzují se určité znaky a ty se syntetizují

  • dojdeme k závěru, k hypotéze, kterou verifikujeme

Žádné komentáře:

Okomentovat