usilují o výzkum strukturálních jazykových jevů
Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Trnka, Jan Mukařovský, Trubeckoj
teoretické základy: 1929 první slavistický kongres- první svazky edice: práce Pražského lingvistického kroužku- rozvíjeny v časopise Slovo a slovesnost (od 1935)
ze seskupení- Pražská škola, jejíž program:
rozlišení mezi synchroním a diachroním pohledem na jazyk
pojetí jazyka jako funkčního systému
toto dále rozpracováno ve fonologii, gramatice, teorii spisovného jazyka
nový přístup k podstatě uměleckého jazyka- sledován na pozadí sdělovacího jazyka jako útvar = s vnitřním napětím složek a možnost aktualizace i těch, které nepodléhají v uměleckém jazyku automatizaci
rozvoj jazykovědných disciplín (versologie, poetika)
odsunuty do pozadí psychologie a společenské aspekty literární tvorby
Otokar Zich- dílo se zkoumá z literárních ale hlavně z lingvistických hledisek
Jan Mukařovský- Kapitoly z české poetiky
1928- Máchův máj
1923- Příspěvek k poetice českého verše
1965- 72 nesmí publikovat
Bohuslav Havránek, Felix Vodička, Jiří Veltruský
90. léta- neostrukturalismus- populární Miroslav Červenka, Zdeněk Kožním, Milan Jankovič
propracování literární teorie
zkoumají společnost literární, estetická hodnota a funkce literatury
formální metoda:
SSSR- 90. léta 19. st.- 20. léta 20. st.
základem je slovo- a v kontaktu s lingvistikou- možnosti jeho využití v díle
jazyk básnický brzdí výpověď díla- vnitřní celistvost, ale odtrženo od sociálního prostředí, obsah a forma = 1
Roman Jacobson, Šklovskij, Tomaševskij
Žádné komentáře:
Okomentovat