francouzský klasicismus se začíná opírat o jednotu času a děje
navazuje na Aristotelovu Poetiku
pětistupňové téma viz klasická tragédie + zákon tří norem
Dva základní žánry dramatu:
tragédie:
„písně kozlů“, pěstuje se jako oslava boha Dionýsa
chórické zpěvy, později část děje herci sami předvádějí- dialog 1. pol. 5. st. př. Kr. (Aischylos, Sofokles, Euripidés)
hybatelé děje: předurčenost lidských osudů určují bohové
prvotní předchůdce: dithyramb- monologický zpěv na oslavu boha Dionýsa
je to hra s vážným obsahem, její hrdina se dostává do konfliktu se silami, které jsou silnější než on a jimž podléhá, často umírá
komedie:
„píseň kómu“, průvod na oslavu boha Dionýsa
skupiny lidí zpívají veselé písně
vyžaduje komické situace
je to hra představující skutečnost tak, že postavy i jejich jednání předvádí v karikované podobě, aby vynikla jejich směšnost
staré komedie:
měly politický podtext
hlavní postava měnila stanovené politické uspořádání
představitelé: Aristofanés (Jezdci, Mír, Žáby)
střední komedie:
nejsou orientovány politicky
posunuje se k rodinnému tématu, domácí krb a rodina
individualizované postavy
představitelé: v Římě Plautus a Terecius
milostné problémy, pletky, motiv odloženého dítěte
nové komedie:
rodinná témata
4.- 3. st. př. n. l.
představitelé: Menandros, Tyfoklos
Žádné komentáře:
Okomentovat