teoretické myšlení o literatuře sahá až do antiky (příručky poetiky a rétoriky), ale formování literární vědy v dnešním slova smyslu jako souboru disciplín je spjato až s nástupem humanitních věd v 19. st.
existují dva možné přístupy k vnímání literárního díla:
naším východiskem je jeho interpretace- objekt
za základ volíme čtenářský prožitek- subjekt
základní vývojové tendence jsou založeny na základě těchto dvou polarit
interpretace:
text literárního díla představuje určitý interpretační prostor
jednotlivé čtenářské zážitky můžeme chápat jako množinu interpretačních polí
tato pole se zčásti prolínají (jejich průsečík můžeme označit jako interpretační jádro)
východiskem interpretace je jednotlivé interpretační pole- vztah mezi vnímateli, rovina subjektu
text ale nepředstavuje pouze možnost individuálního prožitku ale také objekt zkoumání, směřující ke zjištění interpretačního jádra, např. dokazuje, že většina postupů při zkoumání literárního díla se pohybuje na spojnici obou krajních pólů a pouze se blíží jednomu z nich
metoda klasicistní:
měla značně normativní charakter
aplikovala teoretické poznatky na konkrétní literární tvorbu
dílo bylo chápáno jako objektivní skutečnost, která se řídí podle určitých objektivních principů
napodobování antiky
17.- 18. st.
napodobování přírody
Pierre Corneille: Cid
Mollière: Tartuffe
sentimentalismus = preromantismus 18. st.
metoda romantická:
nechce normativnost
navazovala na preromantismus
přednost jedince, vnitřní prožitky a dojmy nad dogmaty a příkazy
originalita
žánry lidové, povídka, lyrickoepické
Mácha: Máj
Chataubriand: Atla a René
rozpor my x realita romantika
angličtí jezerní básníci
Žádné komentáře:
Okomentovat