z řec. pleonasmos = přebytek
rétorická a stylistická figura, vznikající užitím více slov stejného nebo blízkého významu k označení jedné skutečnosti (např. v Máchově verši: po modrém blankytu bělavé páry hynou)
z logického hlediska jde zpravidla o nadbytečné hromadění synonym, které bývá v umělecké literatuře používáno buď za účelem zpomalení toku výpovědi, anebo k zvýraznění určité skutečnosti, někdy bývá užití pleonasmu motivováno jen hravostí, což je oblíbený způsob zejména v poezii lidové
s pleonasmem se často setkáváme i hovorové řeči (např. vidět na vlastní oči), a to zejména při expresi )např. v nadávkách), tedy jedná se o „nadbytečné“ seskupení souznačných nebo významově si blízkých slov a výrazů
např.:
další příklady
Jedna stará baba,
ta to prozradila.
Z lidové poezie
a vedle nich, kolem nich hemží se děti-
jak vřeští, jak piští to lidské smetí!
Jan Neruda
Hornické děti jdou si hrát,
a já jsem slep a já je nevidím
Vilém Závada
A měsíc (tedy luna)
hledal vlásenky ztracené na mokré trávě.
Jaroslav Seifert
jde o nadbytečnost spočívající v tom, že se explicitně vyjadřuje nějaká věc obsažená implicitně v kontextu
spojení, které zdůrazňuje něco, co je zřejmé z kontextu (divoucí div, po modrém blankytu)
tautologie:
dvojí vyjádření téže věci, ale jiným výrazem (v tomto věčném položivotě, polosmrti)
typickými tautologie jsou matematické rovnice
amplifikace:
rozšíření výpovědi tím, že se táž věc opakuje z několika hledisek
Figury řečnické:
obráceny k adresátovi
rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem sdělení
řečnická otázka: odpověď na ni je již předem dána
řečnická odpověď: pravděpodobnou a skutečnou
Žádné komentáře:
Okomentovat