Balada:

• běžný a relativně přesně vymezený žánr

• tematicky zaměřena k zachycení marného zápasu člověka s přírodními nebo společenskými silami

• děj je spádný a vyúsťuje nejčastěji ve smrt hrdiny

• tento žánr má pevné místo v lidové slovesnosti

• zpracovává téma ponurého rázu

• končívá převážně katastrofou

• tzv. tragédie psaná písní

• v 19. a 20. st. se uplatnil i v psané literatuře (Karel Jaromír Erben, Jiří Wolker)

• žánr klasické balady pěstuje K. J. Erben- nadpřirozené bytosti, síly- nositelé tragična

balada sociální:

• nositeli tragična životní, sociální podmínky (Wolker, Neumann, Bezruč- Ostrava, Maryčka Magdónová)

romance:

• určena především tematicky

• v opozici k baladě volí optimistické téma- tato definice je velmi vágní a proto také autoři užívají označení romance pro různorodé texty

• tematika milostná nebo romantická

• je lehčího tónu než balada

• např. Jan Neruda- Romance o Karlu IV.

idyla:

• obrací se do oblasti venkovského a harmonicky pojaté života

• v řeckém prostředí nazývána arkadická poezie a v římské literatuře zařazována pod název ekloga

• původ v antice, starořecký původ

• zakladatel: Theokrytos

• idealizuje se prostý venkovský život, proti němu život ve městě

• převládají popisy prostředí, krajinomalby a drobné hádky, roztržky mezi pastýři

ekloga:

• římská varianta idyly

• skladba s pastýřskou tematikou

• milostné zápletky

• problémy- soupeření ve zpěvu (Vergilius: Básně pastýřské, Jaroslav Vrchlický)

• ekloga jako lyrický žánr se rozvíjela i na hranici renesance a baroka- německý teoretik Martin Opitz ji uvádí jako žánr pastýřské poezie

• v novější francouzské literatuře se v této souvislosti uvádí i termín pastorální poezie, avšak v českém kulturním prostředí má pastorála jiný význam- jde o vánoční duchovní píseň, která má pastýřské téma

poéma:

• ruská forma

• skladba s lyricky rozvinutým syžetem

• „básnická povídka“

• obvykle společensky závažný problém