téma:

• hlavní idea díla:o čem dílo jako celek vypovídá, obsahová a myšlenková stránka

• ústřední myšlenka díla, svorník spojující v jednotu všechny jeho významové složky

• ideově tematický základ díla

• předmět, o kterém má být pojednáno

• téma literárního díla odhalujeme až v průběhu četby = ideový a dějový základ díla

• oproti motivu představuje téma informaci, která stojí z významového hlediska na nejvyšším místě daného textu

• téma:

1. hlavní: stojí v základu celého díla (jde o obecné vymezení toho, o čem dílo jako celek vypovídá)

2. dílčí: realizuje se v kontextu hlavního tématu, rozvíjí a konkretizuje hlavní téma, mezi nejdůležitější patří u syžetových literárních druhů témata:

1. postavy: tvoří motivy zevnějšku, povahy, chování, jednání, jazykového projevu, myšlenek, citů, atd. Tyto motivy mohou být jako charakteristika postavy uváděny:

• vypravěčem nebo jinou formou přímého sdělení

• mohou být sdělovány jinými jednajícími postavami a postava je tak charakterizována zprostředkovaně

• z hlediska celku díla rozlišujeme postavy:

1. hlavní: pro některé literární žánry splývá téma hlavní postavy s tématem hrdiny (např. hrdinská epika), v centru děje literárního díla může být i postava negativní, která je sice hlavní postavou, nikoliv však hrdinou příběhu

2. vedlejší: tvoří na rozdíl od postav epizodních buď součást celého příběhu, nebo jeho podstatné části

3. epizodní: vstupují do díla jednorázově a v průběhu dalšího odvíjení příběhu se již znovu neobjevují

2. prostředí: u syžetových děl tvoří motiv vnějšího světa, v němž se pohybují postavy, a to jak prostředí geografického, tak sociálního a intelektuálního

• bývá charakterizováno motivy autorského textu (vypravěče nebo autora stojícího mimo příběh) a má pak povahu popisu, bývá však také obvyklé, že prostředí je zachyceno formou dialogů a monologů jednajících postav příběhu autorské hodnocení skutečnosti, která je v díle reflektována a které se projevuje též ve výběru a uspořádání jednotlivých témat a tematických celků

• směřuje k tomu, aby prostřednictvím díla byla přijata i jeho vnímatelem

• může být přímo vyslovena, jednak bývá v díle obsažena implicitně a autor předpokládá, že vnímatel bude schopen ji identifikovat

• pokud je vyslovena, bývá to (ne však výhradně) v závěru díla, ale může to být také na počátku díla, kde autor využije citace z díla jiného autora ve formě motta

• hlavní idea a ideje vedlejší: mohou být vysloveny v kterékoli části díla a jakýmkoliv způsobem (monology a dialogy postav, řeč vypravěče, autorský monolog apod.)

• má- li dílo hodnotící titul, vzniká i korelace mezi titulem a vyslovením hlavní ideje v tom smyslu, že formulace hlaví ideje osvětluje symbolický význam titulu a titul se stává klíčem k pochopení hlavní ideje