Dlužnická krize Podcenění latentního nebezpečí vysokého podílu zahraničního veřejného zadlužení vedlo k fenomenálnímu nárůstu podílu zahraničního dluhu v rozvojových zemích v sedmdesátých letech, který vyústil do dluhové krize po roce 1981 se závažnými důsledky. V sedmdesátých letech při přebytcích OPEC byly banky vysoce likvidní a předháněly se ve výhodných nabídkách rozvojovým zemím. V osmdesátých letech se situace dramaticky změnila, úrokové míry rostly a dluhová služba začala být neúměrně vysoká. Rostlo riziko, že tyto země nebudou schopny dostát svým závazkům. Úroky ze zahraničního veřejného dluhu je nutno vyplácet v cizí měně, což vyvolává tlak na přebytek obchodní bilance, dosahovaný v rozvojových zemích často za cenu rapidního snížení potřebného importu. Obchodní bilance nejvíce zadlužených zemí přešla v etapě dluhové krize během několika let z pasiva do značného aktiva. Dosažení podstatných přebytků obchodní bilance vyžaduje navíc podpůrná kurzová opatření, tzn. průběžnou devalvaci měny. To ovšem vede k růstu hodnoty úroků zahraničního dluhu v domácí měně a k dalšímu rozpočtovému břemenu. Devalvace vede také k automatickému nárůstu objemu zahraničního dluhu (vyjádřeného domácí měnou) s následným růstem poměru rozpočtových a úrokových plateb k příjmům. Těmito opatřeními se dostává do potíží i soukromý sektor, který není po devalvaci schopen dostát svým zahraničním závazkům a vláda se musí za jeho dluhy zaručovat, což představuje další potenciální rozpočtový tlak.
Faktory působící na růst podílu veřejného dluhu na HDP
Relativní váha veřejného dluhu v daném roce je ovlivněna těmito faktory:
1. výchozí hodnotou tohoto ukazatele na počátku rozpočtového období, která vyjadřuje míru zděděné dluhové zátěže
2. velikostí primárního deficitu v daném rozpočtovém období, která vyjadřuje nárůst zadlužení vlivem vládní fiskální politiky a exogenních faktorů s vyjímkou úroků.
3. mírou monetizace deficitu (dluhu), vyjadřující do jaké míry se rozpočtový deficit (resp. veřejný dluh) transformoval do přírůstků peněžní zásoby.
4. poměrem tempa růstu HDP a úrokové míry, který vyjadřuje relativní vliv úroků z veřejného dluhu.
Domácí dluhová past
Převyšuje – li reálná úroková míra tempo růstu HDP, zvýšené úroky způsobí růst podílu dluhu na HDP i při nulovém primárním deficitu. Tato podmínka není vládou přímo ovlivnitelná a závisí na působení exogenních faktorů. Tuto skutečnost vyjadřuje pojem domácí dluhová past (domestic debt trap), kdy postačující podmínkou pro konstantní zvyšování podílu domácího veřejného dluhu na HDP je při vyrovnaném dokonce i mírně přebytkovém primárním rozpočtu to, že reálná úroková míra převyšuje reálné tempo růstu HDP.
Žádné komentáře:
Okomentovat