Potlačená inflace se od otevřené inflace tržních ekonomik odlišovala právě tím, že byla doprovázena tržními nerovnováhami. K jejich odstranění by bylo bývalo nutné uvolnit ceny, což by pochopitelně proměnilo potlačenou inflaci v inflaci otevřenou. Hromadění peněžní kupní síly, nekryté zbožím, v rukou podniků i obyvatelstva, vytvářelo měnový převis, který hrozil přeměnit se v inflaci, jakmile by stát opustil regulaci cen (Holman 2000, s. 18).
Tabulka č. 9 : Růst spotřebitelských cen v Československu v 80. tých letech
1981 1983 1985 1986 1987 1988 1989
0,9 1,1 1,3 0,4 0,1 0,2 1,4
Zdroj: Jonáš 1997, s. 77
Cenová liberalizace
Z těchto důvodů byla cenová liberalizace zcela nezbytným předpokladem pro přechod československého hospodářství k tržní ekonomice. V roce 1990 proběhlo několik dílčích opatření, především odstranění dotací spotřebitelských cen potravin a úpravy některých administrativně řízených cen (benzín). Ovšem tyto opatření byly pouze přípravou k jednorázové velké liberalizaci cen. Tato cenová liberalizace proběhla 1.1.1991, kdy byla liberalizována většina cen a současně většina zahraničního obchodu. Měřeno podílem na celkové hodnotě tržeb bylo k tomuto datu uvolněno zhruba 85% cen. Státem kontrolované zůstaly nadále ceny nájemného, dopravy, elektřiny a několika dalších položek. U potravin a několika důležitých položek zůstal navíc pohyb cen dočasně regulován, neboť existovaly obavy, že podniky zneužijí svého monopolního postavení ke zvyšování cen. Zároveň s liberalizací cen došlo v první polovině roku 1991 k podstatnému snížení cenových dotací u administrativně kontrolovaných cen .
Růst cen po cenové liberalizaci měl několik důvodů. Byly to především odstranění potlačené inflace, která se v podmínkách centrálně plánované ekonomiky neprojevovala růstem cen, nýbrž vynucenými úsporami, dále již zmíněné odbourání dotací, rozsáhlá devalvace kursu koruny a v neposlední řadě náprava deformací relativních cen .
Při přípravě cenové liberalizace panovaly obavy, aby jednorázový cenový skok vyvolaný tímto krokem nestal impulsem pro roztočení inflační spirály a ohrozil tak křehkou makroekonomickou rovnováhu počínající transformace. Proto byla pro rok 1991 zvolena silně restriktivní hospodářská politika, která zajistila, že po počátečním cenovém skoku z ledna 1991 došlo ke stabilizaci a meziměsíční míra inflace se ustálila na hodnotách nepřesahujících jedno procento. Vzhledem k tomu, že meziměsíční míra inflace se ustálila na nízkých hodnotách, centrální banka na počátku roku 1992 přistoupila ke zmírnění měnové politiky . Poněkud neočekávaným důsledkem cenové liberalizace a následné úspěšné stabilizační politiky byl prudký pokles reálných mezd, který snížil náklady domácích firem a zlepšil jejich konkurenceschopnost na světových trzích.
Žádné komentáře:
Okomentovat