Rok 1993 znamenal po cenové liberalizaci roku 1991 další inflační skok v české ekonomice, protože na jeho počátku se odehrály dvě události, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj hospodářství v dalším období. Těmito událostmi byla měnová odluka a zavedení nové daňové soustavy.
Vlivem politického vývoje v Československu na počátku devadesátých let, došlo na začátku roku 1993 k rozdělení státu na dvě samostatné republiky. Prvních několik týdnů fungovala mezi oběma nástupnickými státy měnová unie. Jejím cílem bylo především zachovat úzké hospodářské vztahy mezi oběma zeměmi a ztlumit předpokládaný propad produkce, způsobený omezením vzájemného obchodu. Brzy se však ukázalo, že tato unie je dlouhodobě neudržitelná, díky nejistotě která panovala ohledně dalšího vývoje a jež vedla k odlivu zahraničního kapitálu a k rapidnímu snižování devizových rezerv. Proto došlo v únoru 1993 k měnové odluce a ke zrušení měnové unie se Slovenskem. Měnová odluka způsobila mimo jiné také mimořádný nárůst likvidních prostředků u bank.
Druhou zásadní událostí bylo zavedení nové daňové soustavy, jejímž pilířem bylo zavedení daně z přidané hodnoty do českého ekonomického prostředí. Tato daň nahradila zrušenou daň z obratu a její implementace do cen zapříčinila cenový nárůst v prvních měsících roku 1993.
Česká ekonomika byla na jaře roku 1993 konfrontována s nárůstem inflačních tendencí. Kromě již zmiňovaného přírůstku likvidních prostředků u bank a vlivu zavedení DPH, se v tomto období stal problémem i vývoj mezd, kdy mzdy v protikladu k produktivitě začaly v prvním pololetí roku 1993 růst, čímž se oživila poptávka na domácím trhu.
Centrální banka zareagovala zpřísněním dosavadního režimu, zvýšením povinných rezerv pro velké banky o 25 % a opětovným zavedením restriktivní monetární politiky zaměřené na udržení přijatelné míry inflace, spojené se snahou o vyrovnaný státní rozpočet a stabilní kurz měny.
Žádné komentáře:
Okomentovat