Rostoucí deficit zahraničního obchodu byl financován přílivem zahraničního kapitálu, který byl do české ekonomiky přitahován politickou a makroekonomickou stabilitou, hospodářským růstem, pokračující liberalizací ve vnějších vztazích a vysokými úrokovými měrami. Právě v důsledku kladného úrokového diferenciálu při fixním měnovém kurzu, došlo v letech 1993-95 k nárůstu podílu krátkodobého kapitálu na celkovém přebytku finančního účtu. Vysoký příliv zahraničního kapitálu byl rostoucími dovozy absorbován pouze části a zvyšoval tak tlak na růst peněžní zásoby. ČNB se sice pokoušela dopad přílivu kapitálu na peněžní zásobu sterilizovat, ale pouze s částečným úspěchem.
Proto na počátku roku 1996 centrální banka rozšířila fluktuační pásmo koruny. Touto změnou centrální banka vnesla do úvah zahraničních investorů nejistotu, což se odrazilo v poklesu přílivu krátkodobého a portfoliového kapitálu do české ekonomiky. Přebytek na finančním účtu v roce 1996 tak již nestačil pokrýt deficit účtu běžného a platební bilance tak poprvé od vzniku ČR skončila v deficitu.
V prvním čtvrtletí roku 1997 tak česká ekonomika čelila vysokému deficitu běžného účtu, nekrytého přílivem dlouhodobého nedluhového kapitálu. Rostla zahraniční zadluženost a současně se začínaly množit špatné zprávy z ekonomiky. I přes korekci hospodářské politiky ze strany vlády a zvyšování úrokových sazeb centrální bankou, došlo k dalšímu odlivu kapitálu a silnému tlaku na kurz. Česká národní banka se z počátku snažila devizovými intervencemi zabránit poklesu kurzu koruny, avšak po desetidenních kurzových intervencích uvolnila měnový kurz. V důsledku devalvace kurzu a restriktivní hospodářské politiky došlo k obratu ve vývoji vnější nerovnováhy a podíl deficitu běžného účtu platební bilance na HDP začal klesat.
Po měnové krizi se změnila také struktura kapitálových toků. Zvýšil se podíl přímých zahraničních investic, které tolik nepodléhají krátkodobým konjunkturálním výkyvům. Je možné konstatovat, že oživení hospodářského růstu v letech 1994-1996 probíhalo do značné míry na úkor růstu vnější nerovnováhy. Deficit běžného účtu se rychle zvyšoval, a to v podmínkách vysokého stupně liberalizace kapitálových pohybů a fixního měnového kurzu. Narůstání nerovnováhy pak vedlo k měnové krizi z května 1997. Následná restrikce hospodářské politiky ochladila domácí poptávku a potlačila vnitřní nerovnováhu za cenu přibrždění ekonomického růstu. Společně s depreciací kurzu se tato skutečnost příznivě projevila i v omezení vnější nerovnováhy.
Tabulka: Salda platební bilance (v mld. Kč.)
1995 1996 1997 1998 1999 2000
Běžný účet -36,3 -116,5 -101,9 -43,1 -54,2 -87,7
Obchodní bilance -97,6 -159,5 -144,0 -82,4 -65,8 -120,8
bilance služeb 48,9 52,2 55,9 57,9 38,1 51,1
bilance výnosů -2,8 -19,6 -25,1 -31,7 -44,2 -29,4
běžné převody 15,2 10,4 11,3 13,1 17,7 11,4
Finanční účet 218,3 113,6 34,3 94,3 106,6 130,0
přímé investice 67,0 34,6 40,5 115,9 215,7 172,8
portfoliové investice 36,2 19,7 34,4 34,5 -48,3 -68,2
ostatní investice 115,1 59,3 -40,6 -56,1 -60,9 26,9
Pramen: Ročenka HN 2002
Žádné komentáře:
Okomentovat