- mezinárodní a vnitrostátní – mezinár. – upravuje pouze vztahy mezi státy, mezi mezinár.org., vnitrostátní upravuje vztahy mezi subjekty na území daného státu. Přijmout nějakou normu mezinár. charakteru do vnitrostátního práva vyžaduje její schválení a transformaci na platný pramen práva – zveřejnit ve sb. zák., v příp. nesouladu mají mezinár. sml. přednost před vnitrostátními.
- soukromé a veřejné – soukromé – rovnost mezi účastníky pr. vzt., veřejné – účastníkem je stát jako nositel moci a proti němu stojí osoby bez mocensk. postavení – vertikální vztahy – nadříz., podříz., nerovní účastníci. (př. soukr. – občanské, obchodní, pracovní právo), veřejné (finanční, daňové, trestní, správní..)
- hmotné a procesní – hmotné – vyjadřuje obecně právní vztahy, jejichž individuální utváření v procesu realizace práva mezi právními subjekty jako nositeli subjektivních práv a povinností je vlastním, meritorním účelem veškeré právní regulace. (např. občanský zákoník).
procesní – právo, které formuluje obecně právní vztahy, jejichž individuální utváření v praxi mezi právními subjekty, jako nositeli procesních oprávnění a povinností, je potřebné k dosahování účelu sledovaného hmotněprávní úpravou (občanské, trestní a správní právo procesní, kde základními právními normami jsou občanský soudní řád, trestní řád a správní řád). (* procesní- vyjadřuje postupy soudů či orgánů při aplikaci práva)
6. Aplikace práva, výklad práva. (kap. 6, 7 v Teorii práva)
Pojem aplikace práva: aplikaci práva provádí soudy a státní orgány pověřené rozhodováním v určitých záležitostech. Orgány na základě své pravomoci a kompetence vydávají jako výsledek své činnosti individuální právní akty (akty aplikace práva). např. rozsudek soudu v pracovním sporu nebo rozsudek o rozvodu manželství. To má velký význam, žádoucí vývoj právních a vůbec společenských vztahů by se bez činnosti státních orgánů při aplikaci práva nemohl uskutečnit. Proces aplikace práva zahrnuje činnost poznávací, hodnotící a rozhodovací. Můžeme při něm rozlišit tři vzájemně se podmiňující a ovlivňující etapy:
a) zjištění skutkového stavu v konkrétním případě, zejména pomocí dokazování, zjišťování okolností případu, které má směřovat ke zjištění objektivní pravdy. Důkazy jsou hodnoceny nejen každý zvlášť (izolovaně), ale i společně jako celek.
b) zjištění právní normy, která se vztahuje na daný případ a podle níž bude případ řešen, orgán v této souvislosti musí zjistit, zda je právní norma platná a jaký je její oficiální text, a provést její výklad.
c) vydání individuálního právního aktu (rozhodnutí). Státní orgány při aplikaci práva rozhodují na základě právních norem a v souladu s nimi. Přitom v mezích daných právními normami je jim přiznáno právo uvážení, které zabraňuje nežádoucímu formalismu a umožňuje při zachování principů zákonnosti přihlížet v jednotlivých případech k měnícím se podmínkám.
Jsou jimi určována, měněna, rušena či autoritativně zjišťována oprávnění a povinnosti subjektů nebo stanovovány důsledky za porušení právních norem. Individuální právní akt je závazný a změněn nebo zrušen může být jen způsobem a orgánem, které jsou stanoveny právními normami. I.P.A. lze dělit do dvou kategorií – podle následků, které způsobují a podle okruhu vázanosti subjektů:
Žádné komentáře:
Okomentovat