námět:

• „věcný“ obsah, oddělený od ideového hodnocení

• ideová stránka je ovšem rozhodující pro výběr faktů i pro jejich řazení

• u složitého literárního díla rozeznáváme základní téma a dílčí témata, jako témata jednotlivých kapitol

látka:

• události, které dílo sděluje, jako předloha a námět

• konkrétní literární zpracování určité události

• látku tvoří něco, co existuje vlastně i mimo zkoumané dílo a co vytvořilo jeho „věcný“obsah

• ve folklóru se některé látky po mnoho generací udržují a rozličně se stěhují, soupisem těchto látek se zabývá látkosloví

• ztvárnění určité látky je výsledkem autorova výběru:

• 2 linie:

1. autor vybírá prvky ze svých vlastních zkušeností (mimoliterární skutečnost = námět) nebo z jiných literárních prací (předloha)

2. autor vybírá z kombinačních možností způsob, jak jednotlivé prvky seřadit a z jazykového bohatství prostředky, kterých k vyjádření využije

• klíčem ke zkoumání výstavby literárního díla je autorův postoj ke skutečnosti

• autorův postoj ke skutečnosti: určuje, ke kterému literárnímu druhu autor sáhne, ale také se projevuje v autorském hodnocení látky

1. humoristický postoj: autor odhaluje směšné nedostatky určitých postav, ale k postavám má vztah kladný, shovívavý

2. satirický postoj: oproti humoru ostře odmítá zobrazený jev a odsuzuje jej jako škodlivý (Hašek, Havlíček)

3. idylický postoj: vidí v zobrazeném jevu optimisticky jeho utěšenou stránku a tím jej idealizuje (Němcová, Čech)

• autor sice své vztahy k látce eliminuje, hodnocení není výslovně naznačeno, čtenář k němu musí dojít sám, na rozdíl od explicitního hodnocení nevyplývá nepřímo z uměleckého zobrazení: implicitní je charakteristika postavy jejímu činu, explicitní je charakteristika výpočtem konkrétních vlastností

• autorovým postojem se řídí i kompozice

• postoj autora k látce se promítá také do toho, kterou ze základních estetických kategorií si pro způsob svého zobrazení zvolí:

1. krásno: představuje něco výjimečného, co se vymyká z oblasti každodenních životních jevů a porušuje vžité obyčeje, jde o něco velikého, před čím člověk ustrne v úctě a obdivu

2. tragično: vzniká tam, kde autor zobrazuje pád něčeho, čemu připisuje vysokou mravní hodnotu, v běžném hovoru se však obyčejně ztotožňuje tragično se smutných zakončením

3. komično: spočívá v tom, že hrdina má nedostatky, které odsuzujeme, a proto se na něj díváme s určitým nadhledem a pocitem mravní převahy, v běžném hovoru splývá komično s humorem