protiklad písně

• klasifikace podle tematiky, v antické literatuře rozlišení tematiky vysoké a nízké:

Žánry vysoké lyriky:

1. óda = chvalozpěv:

• báseň, skladba oslavná, vysoký sloh

• další žánrové varianty podle toho, co bylo tématem oslavení:

1. hymnus: nejvyšší hodnoty (antická božstva, vlast, apod.)

2. dithyramb: oslava boha vína Dionýsa (později se náměty rozšířily o jakékoliv projevy bujného veselí)

3. pajány: k oslavě boha Apollóna jako ochránce Múz (v novější literatuře je význam slova širší a paján znamená nepřiměřenou, nadsazenou chválu čehokoliv)

• zpívá je jeden zpěvák

2. elegie (žalozpěv):

• je definována tematicky i charakterem verše

• je to báseň vyjadřující smutek

• původně byla chápána jako projev žalosti nad ztrátou něčeho nám blízkého

• žalozpěvy jsou známy i z evropského folklóru

• obsah politický, válečná (ve starověkém Řecku)

• využívala elegického dvojverší (elegické distichon): spojení hexametru a pentametru

nénie:

• zpěv za zemřelé

• pohřební píseň oslavující ctnosti zemřelého

• zvláštní žánrová varianta elegie

3. žalm:

• biblické hymnické zpěvy ve Starém zákoně- cyklus lyrických písní Žalmy krále Davida

• náměty oslavné i žalostné

• překládány do národních literatur

• zabarven nábožensky

• tematicky se vyznačuje oslavnými motivy, nepostrádá však ani projevy smutku a kajícnosti

jeremiáda:

• souvisí také s biblickým textem

• navazuje na nářek ve starozákonní knize proroka Jeremiáše

tzv. příležitostná poezie:

• v renesanční a humanistické literatuře

• věnovaná konkrétním osobám a konkrétním událostem

1. genethliacon: báseň k narozeninám nebo k narození

2. epithalamium: báseň k uzavření sňatku

3. enkomion: oslava určité osobnosti nebo instituce

4. soteria: blahopřání k šťastnému zachránění

5. epicedia: báseň k úmrtí či pohřbu

• s ústupem významu příležitostné poezie v pozdějších etapách literárního vývoje tyto žánry přestaly tvořit součást genologického systému a staly se spíše součástí jeho historie