zvláštní žánr
na přelomu 16. a 17. st.- termín od Martina Opitze
rozumí tím sbírky veršů, které lze srovnat s lesem (lat. silva = les), v němž rostou nejrůznější stromy, takže do sbírky tohoto druhu je možno zařadit všechny žánry příležitostné poezie
z genologického hlediska se zde předmětem žánrové klasifikace stává básnická sbírka, nikoliv jednotlivý básnický text
tento trend je patrný v novější lyrice: klasifikace lyriky je založena na tematice celých sbírek, z tohoto hlediska teorie literatury rozlišuje:
lyriku přírodní
lyriku sociální
lyriku politickou
lyriku milostnou
lyriku reflexivní
lyriku satirickou, apod.
pásmo (zone):
tento žánr je definován spíše morfologicky než tematicky
spojeno s tvorbou Guillauma Apollinaira
je založeno na asociativně zřetězeném toku představ a představuje spíše výjimku v běžné tematické klasifikaci básnických sbírek
základní směřování v lyrice je konvergentní, do pozadí ustupují dříve pěstované žánry a lyriku obvykle členíme podle tematiky větších celků, celých básnických sbírek
tradiční básnické formy:
dnes se v poezii vyskytují ojediněle
francouzská balada:
skládala se ze tří desetiveršových strof a pětiveršového poslání
italská balada neboli balatta:
tvořila ji čtyřveršová a desítiveršová strofa
Žádné komentáře:
Okomentovat