Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

1.časoměrný verš:

  • jeho uplatnění v české literatuře bylo předmětem sporů, snaha o vstup časomíry do české prozodie v dobách návratu k antickým vzorům

  • dosáhl mimořádného uplatnění v antice

  • založen na kvantitě jako metrickém impulsu, tj. na střídání slabik dlouhých (tezí) a krátkých (arzí), předpokládá se, že doba potřebná k vyslovení dlouhé slabiky je rovná době, kterou vyžaduje vyslovení dvou krátkých slabik

  • z hlediska klasické metriky se rozlišovala:

  1. délka přirozená: přirozeně dlouhá slabika ta, která obsahovala dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku

  2. délka daná polohou: slabika, v níž po krátké samohlásce následovaly dvě souhlásky

  3. kombinace ražené souhlásky (muta) a plynné (liquida): slabika interpretována podle potřeby jako dlouhá nebo krátká

  • v české prozodii: neexistence přirozené délky v každém slově, vnímání slabik (po krátké samohlásce následují dvě souhlásky) jako krátkých slabik, které ani v metrické řadě nejsou pociťovány jako slabiky dlouhé polohou

  • české metrické cítění založeno na:

  1. přízvuku

  2. počtu slabik jako metrických impulsech

- při realizaci časomíry proto dochází k transakcentaci a tím ke změnám v segmentaci verše

  • pěstoval se od renesance až do konce 19. st. (nejdéle se udržel v překladech z antických literatur)

  • řídí se v podstatě stejnými pravidly jako časoměrný verš latinský

  • pro naši literaturu má význam již jen historický

  • verš má normovaný počet tzv. mór

  • móra = doba potřebná k vyslovení krátké slabiky a druhá slabika vyplňuje dvě móry

  • délka je přirozená a polohová

  • přirozeně dlouhý“, slabika obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku (např. já, mou): polohou dlouhá slabika je taková, kde po samohlásce následují dvě souhlásky, a to na rozhraní slov

  • z různých typů časoměrného verše má pro naši literaturu důležitost jen hexametr (šestimetr) a pentametr (pětimetr)

  • Dobrovský prokázal, že časoměrný systém není pro původní českou literaturu vhodný

  • vracela se však otázka: Jak postupovat při překladech antických děl využívajících časoměrné prozodie?

  • český verš se nedal založit na kvantitě jako metrickém impulsu- proto jiná řešení:

  1. nahrazování dlouhých slabik (tezí) originálu slabikami přízvučnými- množství variant antické časomíry- odlišnosti od české prozodie- z metrického hlediska vykonstruované

  2. hlavně ve 20. st.: volný verš nebo metrický systém vlastní češtině, nejčastěji sylabotónický verš (Julie Nováková)

Žádné komentáře:

Okomentovat