jeho uplatnění v české literatuře bylo předmětem sporů, snaha o vstup časomíry do české prozodie v dobách návratu k antickým vzorům
dosáhl mimořádného uplatnění v antice
založen na kvantitě jako metrickém impulsu, tj. na střídání slabik dlouhých (tezí) a krátkých (arzí), předpokládá se, že doba potřebná k vyslovení dlouhé slabiky je rovná době, kterou vyžaduje vyslovení dvou krátkých slabik
z hlediska klasické metriky se rozlišovala:
délka přirozená: přirozeně dlouhá slabika ta, která obsahovala dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku
délka daná polohou: slabika, v níž po krátké samohlásce následovaly dvě souhlásky
kombinace ražené souhlásky (muta) a plynné (liquida): slabika interpretována podle potřeby jako dlouhá nebo krátká
v české prozodii: neexistence přirozené délky v každém slově, vnímání slabik (po krátké samohlásce následují dvě souhlásky) jako krátkých slabik, které ani v metrické řadě nejsou pociťovány jako slabiky dlouhé polohou
české metrické cítění založeno na:
přízvuku
počtu slabik jako metrických impulsech
- při realizaci časomíry proto dochází k transakcentaci a tím ke změnám v segmentaci verše
pěstoval se od renesance až do konce 19. st. (nejdéle se udržel v překladech z antických literatur)
řídí se v podstatě stejnými pravidly jako časoměrný verš latinský
pro naši literaturu má význam již jen historický
verš má normovaný počet tzv. mór
móra = doba potřebná k vyslovení krátké slabiky a druhá slabika vyplňuje dvě móry
délka je přirozená a polohová
„přirozeně dlouhý“, slabika obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku (např. já, mou): polohou dlouhá slabika je taková, kde po samohlásce následují dvě souhlásky, a to na rozhraní slov
z různých typů časoměrného verše má pro naši literaturu důležitost jen hexametr (šestimetr) a pentametr (pětimetr)
Dobrovský prokázal, že časoměrný systém není pro původní českou literaturu vhodný
vracela se však otázka: Jak postupovat při překladech antických děl využívajících časoměrné prozodie?
český verš se nedal založit na kvantitě jako metrickém impulsu- proto jiná řešení:
nahrazování dlouhých slabik (tezí) originálu slabikami přízvučnými- množství variant antické časomíry- odlišnosti od české prozodie- z metrického hlediska vykonstruované
hlavně ve 20. st.: volný verš nebo metrický systém vlastní češtině, nejčastěji sylabotónický verš (Julie Nováková)
Žádné komentáře:
Okomentovat