založen na rytmickém opakování přízvuku
počet těžkých dob (tezí), které nesou přízvuk je normován, ale počet slabik ve verši je volný, není normován počet lehkých dob (arzí)
v české literatuře se vzhledem k nepravidelnému počtu slabik pociťuje spíše jako nepravidelný verš sylabotónický nebo jako verš volný
uplatnil se ve staré německé literatuře a v ruské literatuře
v českém povědomí splývá obyčejně s veršem volným (pro proměnlivost své délky)
uváděl jej F. L. Čelakovský a K. J. Erben, víc se pěstuje až ve 20. st., namnoze pod vlivem ruského básnictví
normuje se počet přízvuků ve verši, avšak má proměnlivou délku = nepravidelný počet slabik
5. verš sylabický:
využívá jako metrického impulsu stálý počet slabik ve verši
pokud má verš více jak 10 slabik, uplatňuje se jako rytmotvorný činitel i závazný mezislovní předěl, který bývá nejčastěji uprostřed verše
jde o typ metrického impulsu, který je využit v jazycích, v nichž není fonologický přízvuk ani kvantita
obyčejně v českém čtenářském povědomí splývá s veršem sylabotónickým, majícím mnoho odchylek od metra
normován pouze počet slabik, distribuce slovních přízvuků není prvkem metrickým, nýbrž stylistickým
je charakteristický pro literaturu francouzskou, italskou a polskou
v polské literatuře se s ním setkáváme v podobě třináctislabičného verše, v románských literaturách mívá 12 slabik
u nás se pěstoval ve starší době, zhruba do konce 18. st., kdy Dobrovský zavedl prozódii, kombinující prvky sylabické a tónické (sylabotónický verš)
Žádné komentáře:
Okomentovat