má rovněž 6 stop, které se vyplňují analogicky, ale třetí a poslední stopa jsou neúplné a končí pauzou
skládá se ze dvou poloveršů oddělených pauzou
jeho metrum:
(pauza)
není to samostatný verš, zpravidla se vyskytuje ve spojení s hexametrem a vytváří spolu s ním tzv. elegické dvojverší (např. Předzpěv ke Kollárově Slávy dceři)
Tradiční strofické formy.
strofa (sloka):
strofické členění podléhá autonomní metrické normě, není tedy bráno jen obsahově, obyčejně představuje myšlenkový celek jako odstavec v próze
ve veršovaném útvaru- strofa = takový celek, který se opakuje podle nějaké metrické normy
jeho celistvost se označuje odstupem (tj. mezi strofami se vynechává řádek)
opakování strof nemusí být v mezích téže básně, může se vztahovat i na širší kontext
strofa mívá obyčejně několik veršů, ale někdy se objevuje i strofa o jediném verši
pro moderní poezii je vůbec příznačné uvolňování pevné strofické výstavby, je to
analogické s rozvojem volného verše
z hlediska tematického tvoří sloka myšlenkový celek a po stránce zvukové celek intonační
na pozadí tradičních slok se obojí celistvost rozrušuje, a tak vznikají myšlenkové i intonační přesahy
různé verše ve sloce bývají různě metricky vyhraněny a po stránce syntaktické a kompoziční tvořívá sloka uzavřený celek
po stránce kompoziční opakující se sloka často přináší podobné a obdobné motivy
paralelnost strof se vyjadřuje i anaforickým opakováním
počet veršů by neměl přesáhnout 14, aby báseň ještě působila jako text stroficky uspořádaný
obyčejně sloka představuje myšlenkový celek jako odstavec v próze
nemusí vždy představovat myšlenkový celek, autor může uplatnit myšlenkový i syntaktický přesah
některé strofy se během vývoje ustálily, jsou to:
Žádné komentáře:
Okomentovat