nejdůležitější z antických útvarů
spojení daktylského hexametru a daktylským pentametrem
není strofou v pravém slova smyslu, dvojverší je jaksi na přechodu mezi útvarem stichickým (tj. složeným z veršů bez strofického členění) a strofickým
v staročeském básnictví se například stichické básně normálně členily na dvojverší spojená sdruženým rýmem
sapfická strofa:
nejrozšířenější strofa antická
čtyřveršová a skládá se ze tří veršů sapfických (jedenáctislabičný: trochej + trochej nebo spondej + daktyl + trochej + trochej nebo spondej) a jednoho verše adónského (pětislabičný: daktyl + trochej nebo spondej)
metrum veršů sapfických:
3 verše jsou jedenáctislabičné a 1 verš je pětislabičný
metrum verše adónského:
do naší literatury byla uvedena již v době humanismu
v moderní době tuto strofu napodobujeme přízvučně (Vrchlický)
název podle básnířky Sapfó (1. pol. 6. st. př. n. l.), která žila na ostrově Lesbos
sloka trojdílná:
nejdůležitější středověká sloka
skládala se ze dvou úplně stejných (veršově i hudebně) štól, ke kterým byl připojen refrén (dopěv), odlišný formou veršovou i hudební
trojdílných slok bylo velmi mnoho a některé se držely až do nové doby
štóly se označovaly V (versus) a refrén značkou R (repetitio)
Žádné komentáře:
Okomentovat