typický pro jihoslovanskou lidovou epiku
desetislabičný nerýmovaný verš trochejského spádu, se závazným mezislovním předělem po 4 slabice
blankvers:
nerýmovaný pětistopý jamb, desetislabičný, založen na využití jambických stop, tj. má vzestupný spád
při mužském zakončení má 10 slabik, při ženském 11
ve starofrancouzském hrdinském eposu (Píseň o Rolandovi- 11. st.)
pak vytlačen alexandrínem a nejvíce se rozvinul v literatuře anglické, kde je typickým veršem Shakespearovým, a vůbec anglického dramatu 16. st., v Shakespearových divadelním hrách s jistými odchylkami od normy, rozdíl spočívá v počtu slabik ve verši
užívalo se ho v dramatu i v epice (Miltonův Ztracený ráj), od Lessinga byl i typickým veršem klasického dramatu německého, u nás Zeyer, Vrchlický
Shakespearův blankvers:
nepravidelnosti v počtu slabik (v sylabismu): mezi 9- 14- uvolnění blankversu
zachovává se 5 iktů a absolutní převahu mají verše 10 slabičné
na citově exponovaných místech, zejména na konci scén přechází Shakespearův nerýmovaný verš ve verš rýmovaný, tyto rýmy bývají (jako normálně v anglické poezii) mužské, vyjímečně jsou dvojslabičné
překladatelé: zachovávají sylabickou nepřesnost (J. Malý, J. J. Kolar, E. Saudek)
J. V. Sládek zavádí sylabotónický verš podle zvyklostí české poezie, rýmované vrše na konci slova překládá jedenáctislabičným veršem
heroic couplet (hrdinské dvojverší):
sdruženě rýmovaný desetislabičný verš vzestupného (jambického) spádu
do češtiny bývá překládán někdy v původní sylabické podobě, ale jindy se nahrazuje veršem ženského zakončení (tedy jedenáctislabičným)
Žádné komentáře:
Okomentovat