volný verš:
prozodický systém, začal se prosazovat ve světové literatuře až koncem 18. st.
upouští od využití přízvuku, počtu slabik i kvantity jako metrických impulsů
směřuje k realizaci veršů o zcela rozdílném počtu slabik
současně hodně používaný
v poezii hojný koncem 19. st.
protože jeho jedinou konstantou je na syntaxi nezávislé (tedy „volné“) členění jazykového projevu, má volný verš nekonečně mnoho různotvarů
má- li mít estetickou účinnost, „volné“ členění se nesmí stát libovolným, tj. z členění na verš musí vyplývat významové kvality- např. přesahy mají význam pro báseň
básníci často upouštějí od interpunkce
někdy se ruší i psaní velkých písmen nebo se píší majuskule na začátku každého verše, nebo označuje graficky počátek verše verzálami
verše různě dlouhé, rýmované i nerýmované
metrickým impulsem je zde často intonace, ale na rytmickém uspořádání verše se také mohou podílet pauzy uvnitř verše a zejména na konci veršů
často přesah (enjambement)-větný celek přesahuje z jednoho verše do druhého
bezrozměrný verš (asylabický verš, verš o nepravidelném počtu slabik):
pěstoval se hlavně ve středověku
v dnešním povědomí by splýval buď s veršem volným (pro proměnlivou délku) nebo s rýmovanou prózou (protože je pravidelně rýmován, a přitom nebývá rozpor mezi členěním na verše a na syntaktické celky)
není normován ani počet slabik, ani počet přízvuků
od volného verše se liší tím, že každý verš tenduje k tomu, aby byl syntaktickým celkem, je významově uzavřen = každý verš na samostatném řádku
počet slabik výrazně kolísá
některými versology je považován za samostatný prozodický systém
ve skutečnosti se zde zachovává určitá podoba stop a verš je vnímán jako velmi volná podoba sylabotónického verše, který sice oslabuje počet slabik jako metrický impuls ale neruší stopovost verše
Žádné komentáře:
Okomentovat