Politika EU v otázce státní pomoci
Zakladatelé EU si byli vědomi toho, že projekt integrace nemůže být úspěšný, když budou některé státy praktikovat uplatňování nekalé konkurenčních výhod pro své členy. Aby tomuto zabránili, tak již v Římské smlouvě zakazují členským státům poskytovat domácím subjektům takovou pomoc, která by znamenala nekalou konkurenci. Pravomoc posuzovat jednotlivé typy státní pomoci z pohledu těchto unfér výhod má Komise.
Diskutabilní příklad: problémy aerolinek
Tendence k subvencování leteckého průmyslu jsou v evropských zemích běžné. Tento průmysl zažil obrovský otřes po 11.9.2001, kdy celosvětově a tedy i v Evropě klesla chuť létat. V té době volaly aerolinky po velkých státních subvencích. Komise z obav před subvencemi, které by bránily již tak pomalé restrukturalizaci, povolila pouze takovou pomoc, která slouží ke krytí mimořádných ztrát spojených s poklesem transatlantických letů. Komise byla rezistentní vůči žádostem mnoha členských států, aby mohly podporovat své aerolinky stejně tak, jak to dělá vláda USA se svými aerolinkami. Jedni toto považovali za nespravedlivé, druzí souhlasili s rozhodnutím Komise.
Žádné komentáře:
Okomentovat