Typické objekty práv – věci neživé a živé (zvířata).
Věcí může být za určitých okolností i člověk – člověk práv zbavený – otrok.
Věc je hmotný celek, který má samostatnou existenci, ať už je živý (otrok, zvířata), nebo neživý (ostatní věci) – má určitou samostatnost a hmotnost. Jde o to, že římské právo nepovažuje za věc část jednotlivého předmětu, když není oddělena (dveře = dveře a klika – klika je samostatně jedna věc / strom a plody – pokud je někdo utrhne je to jedna věc).
Věc jednoduchá corpus unitum tvoří přirozený celek (otrok, kámen).
Věc složitá res composita je tehdy skládá-li se z rozložitelných věcí (dům, stůl, kniha). Věc složitá je předmětem jediného práva pokud trvá spojení věci (strom a plod). Ovšem jen tak dlouho, dokud trvá spojení věcí, ze kterých je složena.
Věc hromadná universitas rerum distantium – soubory věcí, které slouží témuž účelu a jsou drženy, chovány pohromadě (stádo dobytka, knihovna). Ne věc hromadná ale jednotlivé věci jí tvořící jsou objektem práva.
Příslušenství k věci pertinenci – to jsou věci samotné, ale nemají samostatnost hospodářskou (jsou určeny k užívání věcí jiných, klíč ke skříni…).
Universitates iuris - soubor majetkových práv a závazky, které mají společné určení (pozůstalost).
Věci jako majetkoprávní objekt musí mít vždy stanovenou cenu. Určováno nejčastěji odhadem, výjimečně nařizována úředně.
verum rei pretium – skutečná, opravdová cena věci
interesse – cena vyšší určená zájmem jednotlivce podle jeho individuálních poměrů
pretium affectionis –cena obliby (drobná mince, kterou dostal vlastník od umírající matky)
Žádné komentáře:
Okomentovat