– testament je zrušen tím, že se stává neplatným, jakoby k jeho zřízení vůbec nedošlo. Rozlišuje se, zda ke zrušení dochází podle vůle zůstavitelovi nebo na základě jiných objektivně působících skutečností. Zda k neplatnosti došlo hned v okamžiku, kdy byl zřízen nebo později. Počáteční neplatnost testamentu nastává, nebyly-li dodrženy požadavky testamentární formy nebo byl-li nespravedlivý.
U následné neplatnosti testamentu – zda ke zrušení testamentu dochází s vůlí zůstavitele nebo bez ní – zůstavitel mohl testament zrušit kdykoliv. Podle starého civilního práva šlo testament zrušit jen pořízením nového.
U mancipačního testamentu zůstával v platnosti, pokud bylo možno dokázat průběh mancipačního obřadu. Zničení testamentární listiny ke zrušení testamentu nestačilo. V praetorském právu již stačilo porušení nebo otevření listiny. Otevření testamentu bylo úkonem úřední povahy. Teprve v justiniánském právu se uznává každé neformální zrušení testamentu a zavádí formu přímého odvolání testamentu. Zrušení testamentu mohlo ovšem nastat také nezávisle na vůli zůstavitelově.
Pozdější neplatnost testamentu, která nebyla závislá na vůli zůstavitelově způsobilo např. že se zbláznil. Testament mohl být zrušen i tím, že byl opuštěn – žádný z dědiců v něm ustanovených se dědicem nestal.
-
Žádné komentáře:
Okomentovat