Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

XXXII. Ochrana proti zásahům, které nejsou rozhodnutím

jde o situaci nepředvídatelnou, již je nutno okamžitě řešit, anebo je nutný moment překva-pení, bez níž by spr. úkon ztratil smysl => osoby jsou v mezích stanovených zákonem povinny něco konat, strpět, něčeho se zdržet již na základě ústní výzvy, příkazu nebo zákazu oprávněné úřední osoby

podmínky legality:

prokázání pravomoci k urč. zásahu do práv – předložení služeb. průkazu, služební stejnokroj, apod

zásah je svou povahou, obsahem, rozsahem, způsobem a účelem v souladu se zákonem a s pravomocí úřední osoby – způsob = úřední osoba musí dbát cti, důstojnosti, má být srozumitelně vysvětleno, co se na povinné osobě požaduje + poučení o právech,…

otázka, nakolik se lze proti zásahu bránit – právo nepodřídit se konkrétním zásahům veřej. správy, které nesplňují uvedené podmínky legality

problém nutné obrany – přestupkem není jednání, kdy někdo přiměřeným způsobem odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem

případ, kdy se osoba vzpírá a násilně napadá policisty při jejich legálním postupu => může jít o TČ útoku na veřej. činitele

nutná obrana je zřejmě přípustná, když např. do osobní svobody zasahuje úřední osoba, do jejíž pravomoci takový zásah nepatří n. patří, ale v konkrétním případu pro to chybí jakéko-liv zákonné zmocnění

pro posouzení, zda úřední osoba vykonává svou pravomoc je významný zejména územní obvod působnosti a okolnost, zda je v době zásahu ve službě

post factum se lze proti zásahům bránit:

neformální stížností – např. ke správnímu orgánu nadřízenému => vyvodí důsledky jak vůči stěžovateli (omluva,…), tak vůči úřední osobě (disciplinární řízení,…)

Žádné komentáře:

Okomentovat