Za protiprávní jednání lze považovat každé porušení právem uložených povinností (porušení povinností ze smlouvy, porušení negativních povinností vyplývajících z věcných práv).
Nová práva, která při protiprávním jednání vznikají jsou tato:
právo na náhradu škody
právo na pokutu
Jde-li o protiprávní jednání, které poškozují zájmy jednotlivce (delictum privatum) jen on má právo na náhradu škody, jen on pobírá pokutu.
Jestliže jde o protiprávní jednání, které ohrožuje zájem celé pospolitosti (crimen), je situace jiná. Pachatel je stíhám v zájmu všech, z jednání se odpovídá před veřejným soudem a postihuje jej veřejný trest, na hrdle nebo majetkový.
Nároky na odškodnění vznikali na základě zvláštní žaloby.
Římské právo považovalo za delikt jen zásah určitého typu, vyžadovalo se totiž:
aby zásah pachatele byl objektivně protiprávní. Jednání není protiprávní jedná-li pachatel v nutné obraně (poraní lupiče). Jedná-li pachatel v nouzi, nejedná protiprávně (odvrácení škody činem trestným).
Způsobilost pachatele spáchat bezprávím vědomím činem – (pachatel nemůže být nedospělec, dítě, šílenec, a samozřejmě právnická osoba)
Bezpráví lze klást pachateli za vinu – ze mu vytýkat, že bezpráví chtěl (jednal tedy ve zlém úmyslu) nebo že nepostupoval dost opatrně (spáchal bezpráví z nedbalosti).
zlý úmysl – dolus – je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná a neuvědomuje si škodlivé důsledky. Pachatel za dolus odpovídá vždycky, není možné tuto odpovědnost vyloučit.
Culpa – je stav vědomé člověka, který nějak jedná a může záležet v jednání positivní, ale i v opomenutí. neuvědomuje si škodlivost důsledků. Rozlišuje se: culpa lata (hrubá nedbalost- až nepochopitelná), culpa in concreto (nedbalost relativní – podle pečlivosti, které věnuje věcem vlastním), culpa levis (nedbalost normální, obyčejná – je posuzována podle měřítka dobrého hospodáře), custodia (odpovědnost za náhodu – ručení za náhodu)
Žádné komentáře:
Okomentovat