– základním prostředkem dědická žaloba hereditis petitio působila proti každému kdo dědici zadržoval pozůstalost nebo držel jednotlivé pozůstalostní věci.
Žalobcem civilní dědic, který vindikoval pozůstalost jako celek nebo jednotlivé části. Odmítal-li žalovaný jednat a vydat pozůstalost byla žalovanému odejmuta držba pozůstalosti. Cílem žaloba bylo vydání pozůstalosti (původně jen hmotné věci, později se rozšiřuje). Praetorský dědic byl chráněn prostředky jež mu poskytovalo praetorské právo. Zvláště praetorským interdiktem Quorum bonorum, kterým se mohl domáhat vydání věcí.
Postavení spoludědiců – každý dědic byl univerzální. O spoludědicích to platilo stejně, postavení každého z nich bylo omezeno podobně jako u spoluvlastnictví. Určeno podílem. Podle podílů se dělilo vše co bylo reálně dělitelné. Co dělitelné nebylo vzniklo mezi dědici společenství. Toto společenství nemuselo být trvalé, každý se mohl žalobou domáhat jeho zrušení.
Kollační povinnost – jeden ze spoludědiců je povinen přidat děděnému majetku vlastní.
Darování pro případ smrti mortis causadonatio - je darování jehož účinky měli nastat, jestliže obdarovaný přežil dárce, tedy každé darování k němuž byla připojena podmínka. Darování s rozvazovací podmínkou se objevuje až později.
S odkládací podmínkou – většinou v ohrožení života, obdarovaný se zavazoval že když dárce přežije vrátí majetek nazpět.
Darování pro případ smrti bylo považováno za dvoustranné právní jednání. U dárce se nevyžadovalo způsobilost pořídit testament.
Žádné komentáře:
Okomentovat