Obligace z deliktů – obligationes ex delicto – vzniká pachateli tehdy, když vědomě škodlivým zásahem porušil právní sféru druhé osoby soukromé. Jednání ohrožující zájmy veřejné stíhala celá pospolitost.
Útoky proti zájmům osob soukromých –delicta – dávala vzniknout nárokům jednotlivců na pokutu. V popředí tři typizované skutkové podstaty deliktů (furtum – krádež, damnum iniuria datum - poškození či zničení cizí věci, iniuria – urážka na cti). Později připojeny dva delikty praetorské – vis ac metus – donucení, vydírání; dolus – podvod.
Furtum – krádež – jakékoliv protiprávní nakládání s věcí v úmyslu obohatit se. Objektivním předpokladem krádeže je především vhodný objekt. Předmětem krádeže nemohly být věci nemovité, posvátné a státní. Sám úmysl ukrást nestačil, musel se projevit navenek určitými činy. Předpokladem byl úmysl ukrást, krádež nelze spáchat z nedbalosti. Pojmovým znakem je také úmysl obohatit se, na pohnutce vůbec nezáleží. Z krádeže v římském právu dvě žaloby – actio furti – žaloba na čtyřnásobek hodnoty ukradené věci, byl-li přistižen, dvojnásobek – nebyl-li přistižen, trojnásobek – u koho věc nalezena.
condictio furtiva – žaloba slouží i k vymáhání vrácení ukradené věci a může žádat plnou náhradu škody.
Rapina – loupež – násilné odejmutí věcí movitých.
Protiprávní poškození cizího majetku – škoda protiprávně na cizím majetku způsobená, stíhána podle různých kasuistických ustanovení. Sankcí nebyla náhrada škody, ale pokuta za protiprávní, ve zlém úmyslu spáchané poškození, při zabytí otroka či dobytčete se výše pokuty určovala nejvyšší cenou věci v uplynulém roce. Pokuta se vymáhala žalobou z Aquiliova zákona. Původně musela být škoda způsobena přímým tělesným působením na věc, později i formy pozitivního jednání bez přímého působení, dokonce i bez zničení nebo porušení věci (pachatel pustí zvíře, které je drženo v zajetí). Zavinění vztáhla i na jednání nedbalé.
Urážka na cti – iniuria – k urážkám docházelo slovními projevy nebo posunky nebo útoky na cudnost. Později rozšířeno na případy, kdy se někomu brání ve výkonu jeho práv, užívání věci, které jsou určeny k užívání veřejnému. Urážka na cti předpokládá zlý úmysl a může být provedena přímo nebo nepřímo (na dětech, na manželce).
Obligace jakoby z deliktu – obligace z kvazideliktu.
Kvazidelikty se chápou jako závazky, které vznikají ze situací podobných situacím deliktním, chybí jim však některý z podstatných znaků deliktu, obyčejně zavinění (zeměměřič špatně vyměřil pozemek, znalec uvedl nesprávné údaje…)
Žádné komentáře:
Okomentovat