Nedospělec má způsobilost k právnímu jednání omezenou, může samostatně podstupovat jednání nabývací (může přijmout dar), nemůže ale ze svého majetku nic zcizovat, přislíbit, nesmí pořídit poslední vůli, nesmí uzavřít manželství.
Je-li nedospělec persona sui iuris (není podřízen otci) musí mu být ustanoven poručník – vede správu majetku a stará se o jeho výchovu. Poručenci se dovoluje, aby za přítomnosti poručníka se zavazoval a podstupoval jednání zcizovací (jeho přítomnost dává jednání sílu). Nestačí však předchozí souhlas poručníka, ale musí být jednání osobně přítomen. V případě, že někdo podvede nezletilce, stává se osobou na kterou může podat žalobu každý (nejen poškozený). V případě, že je odsouzen se stává osobou bezectnou.
Nezletilec – až v posledním období – do 25 let pro obě pohlaví – jsou pod zvláštní ochranou.
Zákon dovoloval, aby si nezletilec pro správu majetku vyžádal opatrovníka curator minorum ten poté nezletilci radil a jeho majetkoprávní jednání kontroloval. Nezletilcům mohl také poskytovat ochranu praetor (nejběžnější forma – navrácení v původní stav).
V některých případech byl stanoven opatrovník i člověku s špatným zdravotním stavem nebo vadami. Tělesné vady byly překážkou faktickou (hluchý se nemohl účastnit jednání ústního). Kleštěnci byli nezpůsobilí podstoupit manželství ani nemohli adoptovat osoby cizí.
Obecně platilo, že osoby s tělesnou vadou si mohli vyžádat ustanovení zvláštního poručníka curatorum debilium. Dále to bylo u osob s nemocí duševní curator furiosi (i osoby marnotratné, jednající v návalu hněvu). Opatrovnictví trvalo tak dlouho dokud se např. marnotratník nenapravil.
Žádné komentáře:
Okomentovat