Nejstarší formou – závazek vznikající z protiprávního porušení cizí majetkové sféry, tedy východiskem vývoje byly obligace z deliktů, obligace ze smluv až později – nexum, tedy původně v situacích, kdy někdo nedovoleným způsobem poškodil zájmy druhého. Takový čin opravňoval poškozeného jednat cestou svémocné msty. Zásada odvety omezovala moc poškozeného nad pachatelem v zájmu jisté úměrnosti. Výkupným se příbuzní pachatele snažili vyrovnat s poškozeným.
1) Obligace civilní a obligace praetorské
vznikají jen z typických a typizovaných vztahů (na skupinu kontraktů (smluv), a skupinu deliktů (protiprávních činů)).
v počátku pouze actio in persónám (podle civilního práva)
později žaloby praetorské: - actiones utiles (žaloby, kterými praetor chránil vztahy analogické vztahům ius civile
actiones in faktum (žaloby s vylíčením skutkové podstaty), chránily vztahy nové civilnímu právu neznámé
V císařské době se objevily některé další, dříve nežalovatelné úmluvy. Za závazné byly uznány úmluvy jakéhokoli obsahu, které měly vést k vzájemnému plnění a jedna ze stran druhé straně již plnění poskytla.
Obligační smlouva contractus – je dvoustranné právní jednání mezi živými, z něhož vzniká civilním právem uznaný poměr, a to buď na základě určité formy nebo bez určité formy na základě typického, právem uznaného účelu, kterého strany chtějí dosáhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat