Mez. smlouvy na ochranu živ. prostředí při mírovém využití jader. energie

Mez. smlouvy na ochranu živ. prostředí při mírovém využití jader. energie:
Úmluva o pomoci v případě jaderné nebo radiační nehody – podepsána ve Vídni r. 86 (reakce na havárii v Černobylu), na jejím základě může být Mez. agentura pro atom. energii a jakýkoliv sml. stát požádán o pomoc, ale státy nejsou povinny tuto pomoc poskytnout. Sml. státy uvědomí žádající stát o tom, zda jsou schopny pomoc poskytnout . V rámci svých možností určí a oznámí Mez. agentuře pro atom . energii experty, zařízení a materiály, které mohou poskytnout jako pomoc v případě jaderné či radiační havárie.

Úmluva o včasném oznamování jaderné nehody – podepsána též r. 86 ve Vídni, vyžaduje, aby státy, na jejichž území došlo k jader. nehodě neprodleně informovaly Mez. agenturu pro atom. energii a státy, které jsou nebo by mohly být zasaženy následky jader. nehody. Tato povinnost se vztahuje na všechny nehody nukleárních reaktorů, zařízení ke zneškodňování radioakt. odpadů , na transport a skladování nukleár. paliv atd.

Pařížská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti v oblasti jader. energie – z roku 1960, přijata v rámci OECD – má proto jen regionální charakter, byla to 1. mez. úmluva, která právně upravovala odpovědnost za škody vzniklé z mír. využití jader. energie. Provozovatel jaderného zařízení má absolutní odpovědnost, při níž se nevyžaduje protiprávní jednání (je odpovědný, pokud škoda byla prokazatelně způsobena v důsledku nehody zařízení). Ke vzniku odpovědnosti postačuje příčinná souvislost mezi zařízením, nehodou a škodou. Sml. strany se shodli na požadavku , aby provozovatel jader. zařízení byl do urč. výše pojištěn. Jelikož ale odpovědnost může vysoce přesáhnout limity stanovené úmluvou, byla přijata dodatečná Bruselská umluva.