Téměř nulový růst populace vykazují země, které představují necelých 10% světového obyvatelstva. Od r. 95 k nim patří i ČR. K největšímu růstu počtu lidí dochází v zemích 3. světa, tedy v oblastech, kde klimatické podmínky a stabilita ekosystému nedovolují další zvyšování produkce potravin, a pokud ano, pak na úkor unikátních částí přírody (trop. deštné lesy, savany, pobřežní společenstva).
Narůstající lid. populace využívá k uspokojování svých potřeb stále více látek a energie. Hl. příčinou stále vyššího čerpání planetárních zdrojů ale není jen růst populace světa. Je to zejména zvyšující se spotřeba zboží a energie, a to především v industrializovaných zemích (tedy v zemích, kde je populace již stabilizována). Udrží-li se tempo spotřeby neobnovitel. zdrojů (především zdroje nerost. surovin) a předpokládáme-li postupnou industrializaci i v rozvoj. zemích, dojde v nejbližších desetiletích k nedostatku některých klasických zdrojů energie a surovin. Jediným východiskem jsou patrně změny vzorců spotřeby, tedy soustředění na jiný typ vývoje a růstu než na materiální (využití informací , intelektuální a kultur. rozvoj, za současného omezování luxusní (nákladné) osobní spotřeby). Změna vzorců spotřeby předpokládá změnu hodnotové orientace.
K prodloužení období dostatku surovin, ke snižování (udržování) ceny a ke snížení nejistoty nálezu nových zdrojů může dojít jen omezením plýtvání, zlepšením technologií těžby, zvýšením efektivity těžby a zpracování, recyklace, zvýšení aktivity při prospekci (pátrání po nových surovinách), ale především snížením nadměrné materiální spotřeby a rozumným využíváním obnovitelných zdrojů.
Žádné komentáře:
Okomentovat