Prameny práva živ. prostředí:
1. primární prameny práva živ. prostředí: Římská smlouva, která obsahuje kapitolu „Životní prostředí“ – cíle environ. politiky, některé zákl. principy, působnost orgánů Společenství atd. Čl. státy mají možnost přijímat opatření přísnější než ta, která byla přijata v rámci Společenství. Kromě psaných primár. pramenů existuje velké množství pramenů nepsaných, tvořených především rozhodovací činností Soudního dvora.
2. mez. úmluvy, které Společenství ratifikovalo: např. Ženev. úml. o znečištění ovzduší přes hranice států, Vídeň. uml. o ochraně ozón. vrstvy atd.
3. sekundární prameny práva živ. prostředí: vydává je Parlament společně s Radou, Rada, Komisse
- nařízení – jsou obecně platné, závazné, přímo aplikovatelné (účinné) na území všech čl. států. Čl státy nesmějí transformovat obsah nařízení do vnitrostát. pr. norem – vedlo by to k pr. nejistotě, pokud jde o pr. povahu ustanovení i o datum účinnosti.
- směrnice – závazné pro každý stát, kterému jsou určeny, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo. Musí být do vnitrostát. pr. řádu začleněna ve stanov. lhůtě formou obec. závaz. pr. předpisu.Volba forem a metod k dosažení výsledku je věcí příslušného státu. Směrnice jsou ve všech oblastech politiky Společenství hlavním pramenem práva. Jsou určeny buď všem státům nebo jen některým. Jsou hlavním nástrojem harmonizace práva. V právu živ. prostředí lze najít 2 druhy směrnic : obecné (rámcové) – stanoví rámec pr. úpravy pro urč. složku živ. prostředí (např. obec. požadavky na vypouštění nebezpeč. látek do vod) a podrobnější – tzv. dceřinné, které upravují zvl. aspekty ochrany této složky (např. limitní hodnoty a nejvyšší přípustné koncentrace kadmia v odpadních vodách – zvl. emisní a imisní limity pro vypouštění kadmia do vod)
- rozhodnutí – je přímo závazné pro toho, komu je určeno – pro čl. stát, pro fyzické i právnické osoby. Má tedy individuální povahu
Žádné komentáře:
Okomentovat