3. synchronizace přenosu – mezi vysílačem a přijímačem přenášíme blok informací, který považujeme za uspořádanou posloupnost bitů. Vysílač i přijímač musí pracovat ve shodném časovém rytmu, aby rozeznali délku jednotkového bitu. K ustavení rytmu slouží časové (synchronizační) impulsy. Dle způsobu jejich generování rozeznáváme:
- synchronní přenos = vysílač i přijímač mají vlastní zdroje časových pulsů.Vysílač zajišťuje sjednocení pulsů tím, že doplňuje zprávu o tzv. synchronizační bity. Ztráta asi 0,6 %.
- asynchronní přenos = zdroj časových pulsů má pouze vysílač a každý datový bit je doplněn synchronizačním signálem
- aritmický přenos = přijímač i vysílač mají vlastní zdroje časových pulzů, v přijímači se však zdroj používá je po krátkou dobu. Zdroj v přijímači se zapne signálem start z vysílače, pak slouží pro synchrnonní přenos několika bitů (obvykle 1 znak) a je vypnut signálem stop z vysílače. Ke každému přenášenému znaku se ve vysílači doplňují synchronizační bity start a stop označující začátek a konec znaku. Ztráta asi 22 %.
4. přenosová rychlost (PR) – udává počet přenesených bitů za sekundu
a) přenosový výkon (PV) = počet přenesených informačních bitů/čas potřebný pro jejich přenesení; udáváme v bit/s nebo znak/min
b) účinnost přenosu = PV/PR (v %)
b)
1. druh spoje – pro přenosy se využívají různé druhy spojů, např. telefonní, satelitní atd.
2. stálost zřízení spoje
- pevný spoj = trvalý spoj mezi dvěma stanicemi
- komutovaný spoj = dočasný spoj, který se začíná vytvářet v okamžiku potřeby spojení; je levnější, déle trvá navázání spojení, nižší přenosová rychlost, větší výskyt chyb
3. vlastnictví spoje – z tohoto hlediska dělíme spoje na vlastní a pronajaté
Žádné komentáře:
Okomentovat