Právě tato zkušenost dovoluje formulovat následující možné strategie:

Decentralizovaná strategie je u nás dobře známá z posledních let jako reakce podnikových struktur na předchozí centralizmus. Řada individuálních uživatelů nebo vnitropodnikových jednotek si podle svých potřeb zabezpečuje informační technologie, přičemž nehledí na požadavky systému jako celku. U velmi malých firem pochopitelně tato strategie splývá s tou předchozí, u velkých společností však může vyvolat značné problémy. Koncoví uživatelé jsou s podporou informačních technologií spokojeni, objevuje se však problém nekompatibility hardwarových i softwarových prostředků, datových základen. Informace v systému obsažené neslouží potřebě celopodnikových útvarů a vrcholového vedení. Tyto negativní rysy bývají někdy do jisté míry korigovány vytvořením jednoho firemního útvaru, který má konzultativní funkci vůči ostatním: doporučuje hardwarové i softwarové vybavení s ohledem na jednotnou koncepci uplatňovanou ve firmě. Zamezí se tak desintegraci v důsledku vzájemné neinformovanosti jednotlivých uživatelů. Decentralizovaná strategie se v rozumné míře uplatní u decentralizovaně organizovaných a řízených firem.

Integrovaná strategie je vlastně jakýmsi ideálním spojením předností obou předchozích. Týká se podniků, v nichž podnikatelská strategie je v podstatě totožná se strategií informačního systému. Všichni manažeři jsou si vědomi a plně identifikováni s možnostmi informačních technologií, struktura systému je rozvíjena plně podle potřeb podnikatelského procesu a tedy všech jeho firemních účastníků. Tato strategie je charakterizována vysokým stupněm plánování, investic do informačních technologií, je poněkud méně senzitivní vůči dílčím požadavkům koncových uživatelů.

Špičková strategie je prakticky realizovaná spíše ojediněle. Její podstatou je neustálá obnova aplikovaných informačních technologií na nejmodernější, špičkovou úroveň. Jde o součást firemní strategie diferenciace, která ji dává konkurenční výhodu. Špičková strategie je vysoce nákladná také s ohledem na empirický fakt, že běžně jsou technologické „novinky“ schopny být efektivně využity tak ze 60% svého výkonu.

Opatrná strategie je také dobře známá. Investice do informačních technologií jsou opatrně plánovány, je snaha se vyhnout jakémukoliv riziku. Vyžaduje se realizovat jen ty aplikace, které přinesou okamžitý zisk, pečlivě se sledují výdaje do oblasti informatiky. Strategie „vzdálené mety“ je vyloučena. Zastává se filozofie, že správa firmy je neproduktivní a takto by měla být (i investičně) minimalizována. Strategický potenciál této strategie je velmi nízký. Někdy můžeme být dokonce svědky opačného efektu, kdy opatrně vynložená investice se stane neefektivní, neboť ve zdlouhavém procesu rozhodování došlo mezitím k podstatným změnám podmínek, které byly rozhodující pro daný záměr.