Proces RA tedy členíme do těchto sedmi fází:

4. Stanovení kriterií
Stanovení kriterií je úzce spjato s vymezenými cíli. Při podrobném a jasném vymezení cílů můžeme kriteria s cíli ztotožnit, případně jen vhodně upravit. Ve většině případů je však náplň kriteria vyjádřena podrobněji, konkrétněji se zaměřením na možnosti srovnávání a měření vhodnosti variant. Obdobně jako u cílů rozlišujeme kriteria absolutní, nezbytná a relativní, žádoucí. Je třeba klást velký důraz na úplnost a vyváženost kriterií, protože neúplnost či duplicita povede k nesprávným závěrům. Pokud je to možné používáme kriteria globální, zvláště u ekonomických. Není-li to možné užijeme dílčí kriteria a dbáme na vyváženost.

5. Hodnocení a srovnávání variant
jde o vytvoření modelu rozhodovacího problému, který může mít formu:

a) neformálního přehledu všech potřebných údajů

b) rozhodovací matice, která přehledně uspořádává údaje získané v předchozích fázích.
a má tento obecný tvar:

Kriteria	Váha	Varianty V1 …Vj … Vn			M
K1
:
Ki			uij		mi
:
Kr
Součet užitností
Relativní užitečnost					100

V_j - varianty; K_i - kriteria, u_ij - užitnost jté varianty z hlediska i-tého kriteria;
M - maximalistická varianta (vytvořena uměle); m_i -maximální užitnost.

Pro vyjádření preference posuzovaných variant podle jednotlivých kriterií se užívá některá z posuzovacích stupnic (nominální,ordinální, kardinální, hodnotové parametry, procentní…).